Pravda, úplně jen můj časosběr to není, protože ústřední fotografii jsem já pořídit nemohla už jen z důvodu, že v dané době bych fotoaparátem maximálně tak několikrát třískla o zem. Na světě jsem sice už byla, ale ne ve stavu schopném fotit.
Druhé foto vzniklo na přání mé báječné a vtipné tchyně, neboť časosběr byl její nápad. Časosběrné fotky momentálně zažívají boom, pózy fotek starších dat a jejich novodobé plagiáty již tvoří nedílnou součást nejen sociálních sítí, ale i médií, a už jen fakt, že můj drahý a milovaný muž býval v dětství blonďáček…
Hlavně blonďáček má naprosto úchvatnou obří fotografii, schovanou u maminky. Portrét, se kterým nechce nic mít a nechce mi ho ani dovolit pověsit u nás v Hobitíně.
Což je frustrující.
A mistrovi děkujeme za povolení uveřejnit, byť se vztahovalo na sociální sítě. Tenhle blog tak trošku sociální sítí je. A abych trošku rozvířila hladinu bulváru, tak pan Ladislav Gerendáš má u mě malou, bezvýznamnou, avšak černou tečku. Přivezl totiž mému muži dar, čímž mi vyfoukl jeden z vánočních nápadů, a to je také frustrující:-)
