I koňáci (Ó Bože, jak strašně já nesnáším termín “koňáci” – to se slovem popsat nedá) coby sorta dodržují tradice. A dodržují je rádi, takže sociální sítě jsou na sklonku roku obohacovány fotkami vyjížděk, které jsou tradičně vánoční, tradičně povánoční, tradičně silvestrovské, tradičně novoroční. Výhodou těchto tradic je skutečnost, že účastnit se jich může naprosto každý, kdo má k dispozici koně schopného být na fotce (sedět na něm nemusíte, stačí být součástí davu). Tyto tradice utužují vztahy v kolektivu a alespoň jednou/dvakrát/vícekrát slepí sváteční a závodní jezdce dohromady, což je fajn.
Speciální kategorií je tzv. Novoroční skok, který – jak již název napovídá - má demonstrovat skok do Nového roku. Skočit (anebo vskočit, záleží na dané situaci) do Nového roku může prakticky každý, nikde není psáno, že danou překážku – většinou postavenou na míru všem zúčastněným – nemůžete skočit po svých s koštětem mezi stehny, záleží čistě na fantazii. Skáčou koně parkuroví, drezurní – čistě pro pocit.
A existují i skupiny “koňáků”, kteří by mnohem raději provozovali tradici “na Nový rok chci být v posteli a nechci žádnou herku ani vidět”, do které se hrdě hlásím já. Ale když ve vás zahlodá červíček, že aspoň jednou by stálo za pokus Novoroční skok spáchat, s alibistickou výmluvou, že holčičkám to určitě udělá radost…
A tak jsem holčičkám ten Novoroční skok fakt postavila. Na louce, kterou důvěrně znají, s bezpečnou brzdnou drahou. Anetka s nápadem neměla nejmenší problém, byť seděla v drezurním sedle (život je výzva’'!), ale terénním skákáním dosud nepolíbená Terezka jisté obavy pociťovala. Svým způsobem ji chápu, bílý projektil ji během roku několikrát sejmul a vždy způsobem “z nuly na sto a hrbák jako bonus”, ale představa Novoročního skoku byla natolik lákavá, že nakonec kývla bez přemlouvání.
Nechala jsem koně, aby si “skok”, měřící směšných 30 cm a seskládaný z větví, očichali a aby neměli nejmenší důvod jej považovat za minové pole, a zavelela jsem nájezd, s rozkazem “Anetko, klusem, a až pět cvalových před teprve dát pobídku do cvalu!” Znáte to: jistota je jistota, aby se nám z Novoročního skoku nestala Velká pardubická a z větviček Taxis, na který je potřeba najíždět tempem 700 a více.
Zkušená a ostřílená Anetka rozměřila nájezd naprosto přesně, vyšlo to perfektně na pět cvalových a hop. Zkušený a ostřílený Fin uviděl překážku, a protože už zatraceně dlouho neměl příležitost ukázat, že TOHLE je jeho parketa, zrychlil z nuly na dvě stě a těch pět cvalových předvedl také, přestože vůbec nemusel a přestože by za normálních okolností zvolil možnost “já si těch cvalových udělám šest, protože jsem malej a nebudu se zbytečně natahovat jen proto, že vy lidi všechno rozměřujete velkým koním.”
A skočil z dálky. A skočil pěkně silově, a ten Taxis si z toho udělal a ještě si u toho zvesela vyhodil. A co to udělalo s Terkou, jejíž zkušenosti do té doby činily lekce skokové gymnastiky na jízdárně, asi není potřeba rozebírat. Předpisově přesedla na krk, a když se poroučela k zemi, pochopila jsem, že my raději zůstaneme u svých tradic. Otužilci na Vánoce a zvířátkovské čepice na Silvestra.
Protože tyhle nejsou mému duševnímu stavu nebezpečné! 
draace
Nikdo nebyl zraněn.
Nevěřte nikdy bílým koníkům, že jsou hodní!
