Náplní času fanouška MJ bývalo věčně na něco čekat. Jako dítě jsem nejvíc času trávila u koní, ale i to jsem často omezovala. A protože nutkáním něco tvořit trpím chronicky... V období mezi 14.-15. rokem jsem napsala svůj první román (ústřední tématika MJ:o), svazek žloutnoucích papírů, cca 400 A4 stran. Psát mě bavilo, protože jsem nikdy nesdílela kolektivitu chodit ven "jen tak", stejně jako jsem v pubertě nevymetala diskotéky. Nebavilo mě dřepět venku a kecat o ničem, takže vznik B. a D. productions na sebe nenechal dlouho čekat.
B. a D. productions jsme založily s kámoškou DJM (spřízněná duše). Počáteční písmena přezdívek se nám hodila do krámu (B. a D. = BAD), měly jsme vlastní logo... V telecím věku šlo samozřejmě o parodizování Michaelových společností (a že jich neměl málo), a opravdu jsme produkovaly, pod naší vlastní značkou. Ústřední motiv = samozřejmě Michael. A na tyhle roky vzpomínám stejně ráda, jako na halekání pod okny hotelu, protože jsme u nich umíraly smíchy. Hádám, že se Michael nikdy nedověděl o duetu s Čechem...:o) V době singlu Black or white nazpíval jistý Gejza Gabčo českou verzi. Text nevábný, ale mělo to šťávu, a jelikož se nám to podařilo nahrát, vyrobila jsem česko-americký duet. Podotýkám, že jsem ho sestřihala na kazeťáku, tedy pomocí PLAY a PAUZE (počítače tehdy v domácnostech nebyly), a ač do Gejzovy části moderátor žvanil, výsledek byl slušný. Dokonce natolik slušný, že duet frčel i na místních diskotékách.
Počinů bylo mnoho, třeba předabované video Thriller. Dnes tohle provádí na PC každý druhý, ale my jsme musely používat složité mikrofonové manévry se stolními kazeťáky, a co se týče obsahu... S původní verzí to nemělo společného téměř nic, až na pár vět, které jsme nechaly v místech, kde jsme nevěděly, co tam dát:o) Vypadalo to zhruba takhle (rap V. Price):"Temno padlo na krajinu, v Los Angeles zhasnul proud. Tou dobou Jacko dostal rýmu..." načež se v další sloce objevilo "zpečaťuju Tvoj osud", protože překlad Thrilleru jsme měly pouze ve slovenštině. Docela se po těch letech divím, co všechno ten kazeťák vydržel, protože mixováním Michaelových hitů jsme trávily nejvíc času, a v manipulaci s PLAY a PAUZE jsem byla natolik dobrá, že vyrobit autentický sestřih á la Moonwalker jsem dokázala na počkání.
Největším dílem naší produkční společnosti (pokud nepočítám povídky, protože literaturou jsme zásobovaly hojně celou republiku) byla nahrávka The legend continues (VHS s totožným názvem vydal i Michael, akorát že my to schválně četly foneticky). Šlo o zmapování historie naší společnosti, natáčely jsme to o prázdninách, a jestli platí, že smích prodlužuje život... Budu nesmrtelná. Hojně jsme využily Michaelovu hudbu a estrádu odstartoval jakože historicky první rozhovor mě a DJM, na chodbě základní školy. Dialog účelně stupidní (měly jsme reálný scénář) a největší práci dalo vyrobit hluk školní chodby. Nenapadlo mě nic lepšího, než vystřihnout pískání fanoušků z Michaelova koncertu, a protože šlo o kratičkou sekvenci, nahrála jsem ji za sebou nonstop do podoby těch cca 3 minut. Konečná verze připomínala plejádu šílených zpívajících ranních kosů, ale pro naše účely dostačující; akorát že když slyším zpívat kosa, dostávám automaticky záchvat smíchu.
DJM na mě tehdy ušila boudu: připravila si interview se mnou, jakože s nastávající frau Jacksonovou (nahrávka vskutku... uhm... spontánní), a jelikož já si potrpím na odvety, vyrukovala jsem na ni po letech s odplatou. Také interview a stejně jako v prvním případě se hned nahrávalo naostro, kvůli autentičnosti. Úvod jsem měla profesionální:"Blablabla... rozhovor s Králem popu, M. Jacksonem! Ale Michael se nám někam zašil a tak využijeme přítomnosti jeho dlouholeté fanynky DJM, která nám jistě Krále popu ráda nahradí..." DJM přitakala, že ano, že fakt ráda, ale při první otázce ji humor přešel:"Jaké to je být v devětatřiceti letech poprvé otcem?" Bohužel po záchvatu smíchu DJM jsem podobně zkolabovala i já, což rozhovor poněkud narušilo; a po téhle zkušenosti budeme nesmrtelné dvakrát.
Nejenom já a DJM jsme byly v tomhle směru aktivní, protože když jsem se dovídala, co vyráběly Kitty s Becky... Také měly produkční společnost. A ve výrobě dárků pro Michaela byly jednoznačně lepší. Dárky jsou totiž samostatnou tvůrčí kapitolou fanoušků, protože tahle sekce vyžadovala kreativitu. Na Michaela se dalo zapůsobit především hračkami: buď aby se s tím dalo střílet (voda), nebo aby to vydávalo zvuky, takže české tradiční dřevěné klapající hračky jasná volba. Pokud nebyly hračky, tak cokoliv obrázkového s oblíbenými motivy (děti, postavičky Walta Disneye nebo sám MJ). Jestli mě paměť nešálí, tak to Kitty s Becky vyrobily Michaelovi a KLM (Lisa Marie Presley, neboli Koza Líza Metalíza = Michaelova první manželka) svatební přání: hafo obrázků a přejících vět na roli toaletního papíru. A pak že já jsem magor.
S přesunem dárků k adresátovi to byla kapku prekérka; nejjistější bylo je Michaelovi "nějak" dostat do auta. Promenády před davy fanoušků sice zaručily předání z ruky do ruky, ale dary posléze končily v náručích posluhovačů, zatímco auto poskytovalo podmínky k ukojení Michaelovy zvědavosti.
A když už jsem nakousla dárečky, nemůžu opomenout jeden, který jsme Michaelovi nepředali, a u kterého mě to abnormálně mrzí. Autorka Kitty: jednak vzkaz (obr. níže) a pak samotný dáreček, což byla krabička od sirek, upravená přesně jako krabička na vzkazu. Kdo jste nečetl Malého Prince od Exupéryho, nepochopíte, ale Michael by pochopil. Koneckonců on se v té postavičce viděl, stejně jako jeho dva synové nedostali jméno Prince náhodou. Bohužel Michael tehdy k barikádě nepřišel (měl chřipku jako vrata, takže akorát zamával), a tak vzkaz zůstal mně. Dodnes ho mám v Dancing the dream (kniha pod ním), a kdykoliv Dancing otevřu, vzpomenu si na úpěnlivé doufání, že tohle snad předáme, protože vidět záhy Michaelův výraz... Škoda.
draace
Motivačka udělat něco s mou nulovou angličtinou už asi definitivně padla:o)
Takže Dancing the dream si nejspíš nikdy nepřečtu... tedy v originále.