Pár slov si určitě zaslouží i nultý ročník naší zbrusu nové tradice, koníkovské.
I když on tak úplně nultý není, když jsme podobnou akci spáchali již vloni, takže beru zpět – jde o ročník další. A popravdě nevím, jestli o první, když minulý byl nultý, anebo již druhý, protože vloni prokazatelně jeden proběhl...
Pěkně jsem se do toho zamotala:-)
Ale k věci.
Holčičkám jsem vysvětlila, že jestli chceme mít origoš fotky, jsou zvířátkovské čepice tím nejlepším řešením. Koně proti focení rovněž námitky nevznesli, a zbývalo jedno jediné – spáchat akt „všichni na jedné fotce“. A to už náznaky problémů vykazovalo, protože kdo jiný než já vyrazí fotit s vybitým foťákem? A samozřejmě když mrzne?
A aby těch komplikací náhodou nebylo málo, sebral mi proud vody psa. Lakyna je studnice výborných nápadů odjakživa, a když se naprosto marnými pohyby snažila z ledové řeky vyškrábat na břeh, nezbylo mi než do té ODPORNĚ STUDENÉ vody vlézt, lapit čubu za zátylek a vytáhnout nahoru.
A pak utíkat, aby blbka blbá nenastydla, takže se mi během pěti minut pes obalil rampouchy všeho druhu a po zbytek odpoledne nám vesele zvonil.
Tečkou dne bylo téma „aplikace“. Než trápit foťák, který se vypínal dřív, než samospoušť udělala fotku, mě napadlo použít mobil, a že třeba selfíčko by klapnout mohlo. A tak jsem holčičkám položila otázku, jestli jejich mobily tuhle aplikaci mají (můj nikoliv) a holčičky na mě zůstaly oněměle zírat. A pak se rozesmály, prý „Káťo, aplikace? Jaká aplikace Hahaha...“
Káťa je totiž blbá, protože na selfíčka se přece používá Snapchat anebo Snad Clap.
Vysvětlit jim, že obě uvedené funkce jsou aplikace, přinášelo další a další výbuchy smíchu, a podobně dopadly i pokusy o uvedení aplikací do praxe: prostě jsme se tam nevešli, a když už ano, vypadali jsme jako akvizice muzea voskových figurín v době sílícího požáru.
A tak na řadu přišel můj malý zmrzlý kapesní foťák. Zahřívali jsme jej dechem, ale pokud náhodou došlo k pořízení snímku, kompozici bojkotoval pes, který při každém čekání na cvaknutí přinesl tenisák a hodil jej přede mě. A jelikož mi děti před očima umíraly na záchvaty smíchu, spáchali jsme nakonec fotku bez psa.
Protože kdyby nás tohle bylo bývalo napadlo dřív, mohli jsme si ušetřit půl dne práce! :-)
