A co rezavej, ženo moje? :-)
Ten kůň je fakt kašpárek, ženo moje.
Jak je teď sníh a mrzne, tak jsem jim otevřela pastvinu i vepředu, můžou teď chodit všude.
A on samozřejmě musel řešit sud, ve kterém mám náhradní věci, a samozřejmě hned první den vychytal, jak to otevřít...
A všechno vybagroval.
Měla jsem tam deky, pečivo a zásoby večeří na pět dní, kdybych nestíhala, všechno přesně napytlikované: každý kůň svou porci, aby v případě časového presu stačilo vytáhnout igelitku a každému nasypat to jeho. A těch denních igelitek jsem tam měla několik, možná na týden dopředu.
A všechno vytahal.
Všechno rozebral na atomové částice.
A všechno tím pádem sežrali.
A já odpoledne jenom chodila a sbírala ty pytlíky a igelitky a nadávala jsem mu, že tohle fakt přehnal, a že jestli bude takhle vymýšlet, že pomaže zpátky do Váňova.
A on se tak na mě díval, tím vošklivějším okem, a pak jednu tu igelitku sebral ze sněhu, zatřepal s ní a přinesl mi ji.
No nezabila bys ho?
Stovku hřebík do lysinky?
A rozflákal moje krásný kyblíčky!
Každý ten kyblíček měl státní vlajku: finskou, amíkovskou a francouzskou.
Asi ví, že teď byl pár dní populární, syčák.
A říkala jsem si, jestli proběhne interakce v návaznosti na interview.
No a člověče, ženo moje, tomu neuvěříš... Ano!
Nekecej Ona to četla?
Hele ona asi ne. Ona neumí číst.
Někdo jí rád udělal stručnej výcuc
A moje plány s Bardotkou... V podstatě nevím, co dělám. Asi bych toho koně urychleně měla vrátit.
Tedy minimálně mou půlku, abych ji nepokazila. Když nevím, co dělám