Byl to bílý koník.
A mé počáteční obavy, že na zdejší kraj abnormální sněhová nadílka v něm bude zažehávat tryskové motory, se nenaplnily ani vzdáleně. Bílý koník má stavy “tři sta z místa” momentálně plně odpovídající své výživné kondici.
A svádět to na husté zimní chlupy už mi také nejspíš neprojde, protože na všech fotkách je má díky dekování připláclé k tělu. Maximálně se mohu utěšovat faktem, že bílá barva přidává na kilech.
Holčičky ze sněhu odvařené jsou, koně už o poznání méně, protože ti se v bílém humusu dostatečně vyřádili v týdnu. Já v každém přibyvším centimetru vidím hektolitry vody a tuny bláta, které z toho všeho vzejdou, až to roztaje… Ze mě optimistka nikdy nebude, co se týče zimy.
A jsem náramně zvědavá, jestli to nadšení poupátkům vydrží, až snížek zmizí a budou se muset chopit lopat a uklidit vše, co je pod bílou peřinou momentálně skryto! 
A fakt je zima. Z nebe to padá a mrzne. Nesnáším to. Už aby byl březen.
