Největšími nářezy, co se týče rozpumpování mých buněk do stavu extáze a euforie, jsou bezpochyby "Who´s bad" při TDCAU (hlavně dupání - NEJVÍC), thrillerovský Threatened a samozřejmě Shake your body (nejvíc, nejvíc, nejvíc). Škoda, že na záznamech chybí kouzelnické triky, které jsou během zkoušek demonstrovány stylem "jakože" a vidět dobře je právě ten thrillerovský, kdy spolu s MJ po rampě kráčí pomocník, něco "jakože" dělá (tipuji zmizení MJ před zraky diváků), plus věcná připomínka režisérova, že tam musí někdo čekat s baterkou, aby se Michael poté ve tmě kulis nepřizabil.
Michaelovo pozpěvování směrem k flašce (water, waaater...) či napodobování zvuku zvedající se plošiny zřejmě postřehnou jen fanoušci a ukázka stavu "jsem nasrán" stylem "ano, kárám vás, ale myslím to s láskou", přičemž MJ poslední slovo sice ironicky, avšak bez emočního výbuchu, vyspeluje (...with love... with L.O.V.E.), je splněným snem nás všech, kdo jsme netoužili po ničem jiném, než ho zažít při práci. Chci takového šéfa!
A propos, nelibost při dolaďování tónu u Make me feel mě nebývale potěšila, protože ač nemám hudební sluch, rozdíl jsem zaznamenala dřív, než se MJ proti znění ohradil. Fanoušci očekávali i "onu" pauzu, která před prvním zavrčením songu bývá už dobrých 21 let... Nesčetněkrát jsem si kladla otázku, jestli je dobrým tahem mít songy ukotvené ke konkrétní choreografii, většinou pramenící z klipů. Madonna se nikdy neopakuje, pokaždé písničkám vdechne novou tvář, zatímco MJ pouze piluje již zaběhnuté scénáře.
U This is it jsem pochopila, že odpověď zní ANO. Nechci jinou, než modrou Make me feel, nechci Billie Jean bez tance v kuželu světla se stříbrnou rukavicí. Nechceme Thriller bez zombií ani Smooth criminal bez gangsterů, a fakt, že se Michaelovi dařilo vizuální podobu stále vylepšovat, přestože teoreticky již nebylo z čeho čerpat, dokazuje, že byl nepřekonatelným showmanem.
Poslední téma s předešlým odstavcem souvisí: Earth Song. Turné HIStory ve mně vůči němu vypěstovalo averzi, přestože Earth Song se mi (narozdíl od Heal the world = bleee) líbil. Z Michaelovy naivity v záchranu světa jsme si dělávali legraci bezostyšně a nepochybně bychom "nový" koncertní Earth Song rozcupovali na kusy, kdyby ovšem Michael nezemřel. Po jeho smrti ten song zní... jinak. Najednou mu všichni naslouchají... Najednou proslov o kácení deštných pralesů všichni berou vážně, včetně dodatku "vláda (oni) to vyřeší... Jenomže ono není žádné "oni" (vláda), jsme to my, kdo musíme začít přestat planetu ničit".
A právě ten fakt, jak hodně vážně a upřímně to Michael myslel, najednou bolí. On své osvětě opravdu věřil, zatímco my se jeho demonstracím záchrany Země smáli (a někteří neváhali show drsně bojkotovat: viz nezapomenutelná vsuvka Jarvise Cockera při BA´96). A jeho varování před rokem 2013 je údajně podložené výpočty, kdy plíce planety vzhledem k rychlosti kácení definitivně padnou.
Earth Song je ve své podstatě stejný: prales, záběry na zvířata, devastace planety. Tím spíš nechápu, proč jsem na premiéře This is it u prvního záběru na tulení mládě pustila slzu (výtečný nápad, mít make-up), a jakmile vyběhli koně, bylo vymalováno. Ten song je doprdele až moc napěchovaný emocemi a korunu tomu nasazuje fakt, že MJ zpívá živě. Přitom nejde o pěvecky 100%ní výkon: Michael to šidí a neoddává se tomu do posledního dechu (nepochybně by zvládl přitlačit a vyhnat zpěv do dokonalosti, ale to by během zkoušek přišel o hlas). I přes to však EarthSong funguje, protože to je brutální reál, a před tím zkrátka neutečete. Slyšíte i cítíte, a nepotřebujete umět anglicky... Před EarthSong mívám pupínky, a rozhodně ne z těšení se, protože mé ego vnitřně uráží, jak to se mnou zametá. Možná zkusit zavřít oči, než na plátno vyběhnou zvířata, a zkusit se soustředit na zpěv: jinak to prostě potupně nedávám.
Pokračování příště.
draace
Jinak This is it z první řady = NEJVĚTŠÍ NÁŘEZ!
Ale stačilo jednou, protože šíje mě bolela 2 dny.