o This is it (naposledy)

Já to věděl! Jedeme na turné...

      Tohle prohlásil Šestka bezprostředně poté, co jsem na jeho otázku "Kdy jdeš zase?" odvětila, že v pondělí. Bylo zhruba hodinu před premiérou This is it, neměli jsme tušení, co nás čeká, především jak si poradíme s emocemi. Rozdýcháme to vůbec? Ten pocit, že se jdeme podívat, jak MJ vypadal pár dní před smrtí? A že už nikdy nebude žádné příště?

     Šestka to vystihnul přesně: jedeme na turné, jako za starých dobrých časů.
     A zdalipak budou v doprovodném programu fanoušci a dvojníci...?

     Zvláštní druh sentimentu, protože ano, byli; a když Šestka zbaběle zavelel "pojďme pryč", nedbaje sarkastických poznámek "Ty se fakt nechceš účastnit soutěží a vyhrát ceny?", přišlo mi to víc než absurdní. Šestka, letitý Eurofan, který Michaelovi visel v patách prakticky celé HIStory turné a pár let před i po, který má s MJ fotky a tolik zážitků, že by všem těm holkám s klobouky a stříbrnými rukavicemi spadla čelist, kdyby jim došlo, kdo právě před nimi zdrhá...

     A prý že půjdeme zadem. Že by snad strach, že ho některá z nich identifikuje?:o)

Premiéra (CineStar, Plzeň)

     Ticho by se dalo krájet a vzlykání nesoucí se sálem během úvodních titulků mi rozjezd zrovna neulehčilo. Nedokázala jsem se koncentrovat, mozek místo aby vypnul, tak stupidně řešil, jak se jmenuje ta skupina, co nazpívala "Clocks", a až při druhé sloce Wanna Be mi došlo, že je to fakt tady. Na tohle jsme čekali, ale zároveň jsme se toho báli, a ono už to běží, a místo euforie probíhají výškraby paměti kvůli Coldplay...

     This is it naštěstí truchlení nevyvolává, pohled do tvůrčí dílny MJ naopak baví. Hltali jsme každou minutu a sem tam někoho z nás píchlo u srdce (mě u Make me feel, jak jinak). Vyjma Earth song, který mé už tak extrémně vyhrocené emoce definitivně odboural a odsoudil mě k neskutečnému nadávání, jak může někdo být tak neskutečný kretén a vyrazí si na tohle s make-upem, jsem si film neuvěřitelně užila. Z EarthSong si akorát pamatuji, jak jsem si od prvního tónu předříkávala "nebudeš bulet... nebudeš... NEBUDEŠ", což definitivně padlo ve chvíli, kdy na plátno vyběhli koně, a to byla moje konečná. Já prostě záběry na zvířata při EarthSong nedávám: sloni bez klů mě děsí už od premiéry clipu, a pakliže to je ve mně zakódované, těžko s tím budu bojovat při premiéře (notabene s rozmazanými šminky na ksichtě).

     Hodně mě pohltil I just can´t, ke kterému mám zvláštní vztah. Nikdy bych si jej samovolně nepustila, na koncertě bych se bez něho obešla, ale přitom na něj nedám dopustit... Po shlédnutí This is it si jej pravidelně přehrávám v hlavě a nechávám se jím citově pozřít. A finále s Man in the mirror, kdy Michaelova "aero" póza zamrzne a rozběhnou se titulky, byl pro mě nejsilnějším momentem filmu a zároveň jakousi smutně modrou rozlučkou.

     Během titulků jsem ze sebe dostala i souvislou větu:"Tak jsem se předčasně zaradovala, že žádný Heal the world..." (který právě začínal), načež mě Šestka opravil "Fuck the world!"
     Sláva, cynismus skalních fanoušků spolu s Králem popu do věčných lovišť neodešel:o)

2. shlédnutí (Village Cinemas, Praha)

     Ve výběru kina rozhodoval zvuk, resp. certifikát, jímž se Village na Andělu pyšní. Oproti CineStar zvuk naprosto noblesní, o tom žádná, a první zvěčnění hodný zážitek jsem si odnesla z toalet, kde hrál (světe div se) Earth song, a tak má hlasitě pronesená spokojenost (při ES jsem ještě nikdy nečurala) odstartovala mé "podruhé". Těšila jsem se, moc, moc, moc, ale stejně jako v CineStar po mé pravici seděla individua hlasitě žeroucí a rušící displejem mobilu. Navíc Earth Song opět vytasil své silné zbraně, slza ukápla a bylo to dva nula pro něj.

     Že máme čekat na úplný konec, jsem věděla od minule. V Plzni jsme čekali na poslední tón kvůli zatleskání a já osobně od propáslé "lodičky" (X-files = IWTB) neponechávám zákeřnost titulků náhodě.

     Po představení jsem prožila ještě jedno "poprvé". Čurat při Earth Song se fanouškovi může podařit i v běžném životě, ale přednes Planet Earth mě šokoval (nemluvě o faktu, že jej identifikovala Rafča). Tento literární počin vyšel formou textu na obalu Dangerous (26.11.1991) a tehdy by mě opravdu ani v nejbizarnějším snu nenapadlo, že jej někdy uslyším přednášet samotného Michaela a ještě k tomu v kabince toalety. Hustý.

3. shlédnutí (Alfa, Sokolov)

      Nejlibovější zvuk!!! Nebyl až tak propracovaný, co se týče náročnosti á la 5+1, ale v kulatém sále vynikl jako v kostele a přidané decibely se notně blížily skutečnému koncertu. Parádní kukanda a ještě parádnější fanouškovská kulisa (nejlepší ze všech): časté aplausy, hlasité reakce na momentky, atmosféra téměř koncertová. Nutkání tleskat každému skončenému songu evidentně nepodléhám pouze já:o)

Earth Song vs draace= 3:0

Začíná se mi líbit This is it song. A zatímco Klárka si na This is it vzpomene pokaždé, když ucítí konkrétní voňavku, já si při songu TII vzpomenu na film. A bloudění kolem Sokolova bylo totální dejavu:o)

4. shlédnutí (Cinema City, Plzeň)

      Kocovina z rumu, v sobě tři kinedryly z cesty busem, přelité RedBullem, abych po propařené noci nevytuhla. Extrémní požitek! A jak jsem byla mimo, všimla jsem si neuvěřitelného množství detailů (především kartonového MJ před bagrem) a třetí řada mě přesvědčila o nutnosti vyzkoušet příště i tu první. Luxusní podívaná, kterou hodnotím jako vůbec nejlepší ze všech návštěv.

     Earth Song vs draace= 4:0.
     A to i přes fakt, že před "zvířaty" jsem se zakuckala RedBullem (takže jsem z něho viděla vyloženě nejvíc). Také párkrát vypadl zvuk, čemuž jsem se tlemila (vysmáto) a užila jsem si fakt hodně Man in the mirror, nejintenzivněji ze všech. Z kina jsem šla v absolutní euforii a bylo mi absolutně fuk, že jdu domů pěšky... Mazec.

5. shlédnutí (Cinema City, Plzeň)

     Snaha o libovou opakovačku bohužel neklapla (hodně moc smutných emocí kvůli nepodařenému týdnu), aneb na This is it opět ve dvou (já a depka). První řada byla naštěstí natolik silným a jedinečným zážitkem, že jsem se přes vnitřní smutek dokázala přenést a hudba mě do sebe vtáhla nadoraz (nejvíc Shake your body). Své zhmožděné šíji se tímto omlouvám, ale nepopírám, že první řada za to utrpení stála.

      Earth Song vs draace= 5:0 (ale to se dalo čekat, s depkou v sobě).
     A vůbec poprvé jsem nečekala na úplný konec, odešla jsem bezprostředně po This is it song.

6. shlédnutí (Palace Cinemas, Praha)

     Skalní fanoušek Palace Cinemas se uráčil k návštěvě, navíc v místě, kde jsem měla bydlet:o) Seděli jsme tam, kde jsme sedět neměli, a slečna vedle mě sice hlasitě žrala a s pánem se cumlali, ale některé scény prožívala infantilně, což bylo roztomilé. Bála jsem se, co se mnou emočně udělá Earth Song, protože veselo mi od předešlého dne nebylo ani omylem, a během srdeční Make Me Feel mi pět minut vibroval mobil. A hlavně: konečně kino, kde rozsvítili teprve až po všech titulcích!

     S Earth Song jsem vyjebala (omluva za ten výraz, ale výstižněji to nejde).
     Ještě před zvířaty jsem zavřela oči a stala jsem se historicky prvním posluchačem This is it.
     A dojmy?
     Parádní, song zněl skvěle, autenticky upřímné emoce i bez záběrů na zvířata.

7. shlédnutí (Village Cinema, Praha)

     ...se nekonalo:o) Naplánováno bylo, jakožto definitivní rozloučení, ale s ohledem na mé duševní rozpoložení je jenom dobře, že z návštěvy sešlo. Sama nevím, zdali bych se dokázala přenést přes fakt, že se v kině dívám naposledy, rozlučka by vzhledem k doprovázejícím událostem asi bolela víc, než by měla.

Je třeba cokoliv víc dodávat? Asi ne. Těším se na DVD. Je fajn, že stále je na co se těšit. Amen.