Hádejte, kdo nás přišel vzbudit!
Inu, policajt. V tomto směru jsou tamější muži zákona velice důslední.
Ráno se část květáků vrhla do sprch (očista za 10DM = beze
mě) a po dvojicích jsme nenápadně navštěvovali toalety v McDonald´s
(samozřejmě jsme všude šacovali noviny). Nasnídali jsme se, zavřeli
batožinu do schránky, což nám trvalo nejdéle, protože automat na drobné
mezitím umřel a přinutit německé občany, aby rozměnili jejich tvrdou
měnu, byl lítý boj. A poté jsme konečně zamířili k hotelu.
Zjistili jsme tam poměrně nepříjemný fakt: okna Michaelova apartmánu se
nalézala jinde než vchod, což pokaždé znamená problém. Teď babo raď,
kde číhat? Pod okny anebo u vchodu, kde ve výhledu trůnilo několik
policajtských dodávek, k naší "nepopsatelné" radosti? Vzhledem k faktu, že idol ještě vyspával, jsme se usadili na
chodníku pod jeho okny. Sluníčko zatím nic moc, takže Standa s Michalem
využili teplých dek, které tam byly k dispozici fanouškům (zřejmě dárek od Krále popu) a rovnou si
na trávníku ustlali, beztak se nic nedělo. Lukáš debatoval s pražskou
Kripliho partou (tímto zdravím Krajní, se kterou jsme se tehdy ještě
neznaly:o), občas kolem projel policajt, víc ani ťuk. Párkrát jsme si
odskočili do onoho přepychového obchoďáku (lákala jsem Michala na
"hezčejší" paruky v 1. patře:o) a samozřejmě jsme
pokukovali po hodinách. Kdy jako pan Král hodlá vstávat?
Kolem poledne ochranka posbírala deky a kluci měli po spaní. A King of
Pop furt nic. Netušili jsme, co se má dít, žádné indicie ani od
profláknutějších fans, média také bezradně mlčela a krčila rameny,
takže jsme se zdekovali ke vchodu, protože "co
kdyby", hodin už bylo víc než dost. Moc místa prostor před
vchodem neposkytoval a policajti nevypadali, že s těmi dodávkami
poodjedou, jak ráno slibovali, ale ejhle, z lůna hotelu se vyloupl Teddy
Lakis. Ano, Michaelův vrchní služebníček, jehož důležitost
spočívá v oznamování "Pan Jackson je nemocen, prosím, jděte
domů. Opakuji...", a protože ovládá asi čtyři jazyky, působí
to groteskně. No vymódil se ukázkově: tepláky s
"erotickým" trojúhelníčkem na zadku, a já v tu
chvíli konečně "pochopila", že bez něho asi nemůžu
žít. Ó, jak ten byl úžasnej... (Brrrrr.)
Od toho momentu jsme místo Krále popu řešili právě Teddíka, a když se
kolem třetí hodiny opět objevil, měl už na sobě oblek a důležitě nám
oznámil, že pan Jackson prý jakože půjde ven. Ale že on neví, kdy.
Oprava: že JEŠTĚ neví, kdy. A světe div se, pan Jackson opravdu vstal a v
okolí hotelu vypukla obvyklá estráda "mávání", což
se nám šiklo. Protože jakmile se jeho ksicht blýsknul za záclonou, uvolnilo se u
naší bariéry místo, takže jsme vystartovali a honem jsme se přilepili k zátarase u vchodu. A doufali, že s tím výletem
ven Teddy nekecal. Mno, nekecal, protože Král popu se skutečně uráčil
vylézt z hotelu, akorát že zřejmě v pěkném časovém skluzu, protože se
ukázal na pár vteřin. Zamával nám a zmizel v dodávce, čímž jeho promenáda
skončila. Denisa sice něco vyfotila, ale já stihla pouze dodávku, a to
vteřinu před tím, než Wacko Jacko vystrčil hlavu ven. Jaký to pech...:o)
Většina fanoušků vyrazila za autem, včetně dvou květáků, a značná část
zábradlí před vchodem náhle zela prázdnotou. Okamžitě jsme zaujali
nejlepší místa, naházeli jsme si tam batohy a rychle lepili naše
transparenty na zábradlí. Pracovali jsme usilovně a tiše, takže až poté
jsme zjistili, že přesně vedle nás se obdobným způsobem
"opevňují" Kripls (Pražáci):o) Tím
pádem 2/3 bariéry patřilo České republice a dali jsme si společnými
silami záležet, aby to bylo vidět. Mezitím se nám vrátil profláklý sprinter a
dodávkový stíhač Lukáš, kterému v jeho pronásledovacím koníčku doprovází smůla. Prý se těšil, jak si zaběhá za autem, ale kdosi mu
sprostě podkopl nohy, a náš sportman sebou fláknul a namlel si. Pravda,
nebylo to poprvé, kdy honičku za dodávkou neustál, ale ochota Němců
pomoci mu... Prý bez komentáře, odmítli mu poskytnout pomoc, vyjma
policajta, který Lukášovi věnoval několik náplastí na odřeniny. Lukáše
jsme tudíž zalepili a čekali na Michala, který prý s kolonou držel
tempo. Nevím přesně, kdy se objevil, ale aspoň donesl
hot news: Michael Jackson prý ujel někam do "ZOO Garten".
Tedy někam, kde jsme ráno spali... Bez komentáře.
Zdroj: youtube
Video objeveno náhodou... natočeno v ZOO Garten.
Pražáci nám půjčili pár časopisů, takže jsme vegetili a relaxovali,
tedy než se z ničeho nic a bez varování přiřítily motorky: kolona byla
zpět. Než jsme stačili zareagovat (natož se zvednout), tak Michael vyskočil z dodávky, rukou pozdravil "The Czech
republic" a zmizel v hotelu.
Konsternovaně jsme zírali. Taková
sprosťárna! Kde vzal tu drzost vrátit se během třiceti minut, když
jsme zvyklí čekat hodiny?
Utěšit nás přišel Teddík, jak
jinak. Vybíral dárečky od fanoušků (ano, nejdůležitější poslíček ve
vesmíru), takže jsme mu dali Denisin miminkovský transparent a Book o minulých výpravách za Králem Popu. Teddík
se na Book rozkošně usmíval, my se rádoby usmívali na něho... Nevím, kterého recesistu napadlo si vyžadonit foto
spolu s ním, ale jemu to taaaak udělalo dobře. Nechci tu fotku nikdy
vidět, protože jsem z ní nestihla utéct, teoreticky by tam měl být
zachycen moment, kdy prchám zleva doprava. Teddy poté
všem fanouškům vzkazoval, že pan Jackson už se venku neukáže, takže se
dočkal protáhlých anebo značně nevěřících ksichtů. Neopomněl tudíž
prezentovat svou obvyklou prupovídku "Copak jsem vám někdy
lhal?"
V dané situaci se nabízelo vykašlat se na Michaela Jacksona a stát se fanynkou Teddyho Lakise. Takže honem se jím kochat, než uteče...:o)
Přesunuli jsme se pod okno, protože Michael měl údajně jednání. Jak asi vypadá, takové jednání? Těžko říct. Vykecávali jsme s pražskými
Kripls, a jelikož se nic nedělo, zdekovaly jsme se já, Denisa a Mína
směrem k obchoďáku, kvůli záchodkům. Akorát kdyby tam nebylo zavřeno, že
jo. Byly jsme nuceny oběhnout několik bloků a podařilo se nám najít
adekvátní náhradu, tedy až na tu vařící vodu, protože paradoxně studená
jim netekla. Opařily jsme naše pet lahve zásobou nové vody a vrátily se k
hotelu, kde jsme se dověděly, že "von vylez z
vokna".
Mína tuhle významnou událost Kripliho party vzpomenula
formou "v Berlíně jsem Krále doslova prosrala".
O něco později jsem SnackBar šla ukázat i Petře, samozřejmě v momentě,
kdy mrzák opět vykoukl a tentokrát se promenádoval v okně.
Cvakla jsem několik fotek mrňavé hlavičky, aby se jakože neřeklo, a pár
minut jsme poskakovali, aby jakože nebyla nuda, co jiného taky může
fanoušek dělat.
Celkově však u hotelu vládla nálada mrzutá, protože King
of Pop tentokrát na fanoušky zvysoka kašlal. Teprve v deset večer se
rozpoutala pořádnější akce: zahulákali jsme si, zapískali jsme si,
vyvolávali jsme jeho jméno... Vypadalo to, že Král popu je i přes post
umělce hluchý, protože tohle muselo Berlínem otřásat. Ale nakonec se dostavil
kýžený úspěch: v okně se pohnula ruka. No hurá.
Působilo to vcelku nadějně, možná se Král popu rozhodl, že
nám čekání na zázrak zpestří.
A také že jo! Pár
minut se zřejmě připravoval, aby poté mohl vylézt na balkón, zašaškovat
si s polštářem a vzápětí jej hodit dolů. A kam? Samozřejmě mezi
policajty, jako na vztek. Nicméně scénka, která nastala, byla naprosto
luxusní. Fanoušci se vrhli do bariér a přes ně, ve snaze urvat kus
polštáře, takže policajti konečně měli koho mlátit a koho házet zpátky.
Dvě nejhysteričtější rivalky byly spolu s vytouženým polštářem záhy
nacpány do obrněné policejní dodávky, kde je od sebe se značným úsilím
odtrhli a trofej jim údajně rozdělili napůl.
Škoda, že jsme tohle neviděli na vlastní oči (myšleno půlení polštáře, protože bitky jsou tak nějak normální.)
U zátaras zbytek policajtů
mezitím křísil chudinku, která se nedobrovolně ocitla vespod bitky o
polštář, a my jsme se s přesností Orloje o hodinu později pokusili si
přítomnost Krále Popu vyřvat znovu.
Snad už ho nenapadne zabíjet lidi
polštářem, ale tak jako vylézt by mohl, že jo...
A zatímco fanoušci tleskali a skandovali
"Michael! Michael! Michael!", já jsem tiše přizvukovala "Teddy, Teddy, Teddy", když už jsem tedy novopečená fanynka Teddyho Lakise. A hádejte, kdo vylezl z
hotelu. Nu ano, můj idol! Samozřejmě ten nový (Teddy).
Takže jedna nula pro mě.
Božský Teddík popošel k fanouškům, spráskl ruce a hřejivě pravil:"Mein Gott!"
Co
dalšího říkal, už nevím, protože jsem musela "řešit", jaké to
má úžasný Teddík překrásné tričko.
Teddy fanoušky mezitím poprosil,
aby se rozešli domů, protože pan Jackson už spí, takže jsem si do
vyvolávání Krále popu křikla svoje "Teddy, I love
you", tak snad mě můj nový idol slyšel.
A samozřejmě jsme
nikam nešli. Přece neopustím... Teddyho... že jo...:o)
Michal a Petra nelenili a přímo na ulici založili duo, ve snaze Michaelovi konkurovat. Pozpěvovali do imaginárního mikrofonu (pet lahve)
spontánní nekonečný a značně nesmysloidní song, zatímco my ostatní se
dávili smíchy. Kripliho parta postřehla nebývalý ruch naší skupiny,
a přišli se podívat blíž v momentě, kdy duo Petra & Michal juchali do
útrob flašky "hurá, Debbieland, do
toho, do toho...".
Podobně probíhalo i focení, které se zvrhlo v akci "bum". Cestou na domovskou stanici ZOO Garten
objevil Michal v jedné z uliček auťák s figurínou na korbě, samozřejmě k
ní hned vyskočil, přitulil se k ní a hulákal, ať ho s ní vyfotíme. No
slušelo jim to, akorát fotografování se ve finále nějak protáhlo,
protože najednou bylo po půlnoci.
Když jsme se loučili se ZOO Garten, potkali jsme na nástupišti týpka, na
kterého jsme narazili i během show. Výhradně na naše přání
předvedl Elvise Presleyho, takže jsme v jednu hodinu ráno nadšeně
aplaudovali, v lůně nádraží s nejhorší pověstí v Berlíně. Chlápek uměl
geniálně napodobit kačera Donalda a na rozdíl od ztichlých přihlížejících
Němců jsme se královsky bavili. Přála bych vám ho slyšet, byl opravdu výborný.
...No Berlíne, ahóóóój....
Poslední berlínskou noc jsme strávili v metru poblíž nádraží. Ustlali
jsme si mezi sloupy a Standa vytáhl z tašky bochník chleba, nad kterým
jsme sborově zařvali smíchy, protože jeho tvar "placka" nás zbořil. Postupně jsme zalehli a vytuhli, únava vykonala své.
(pokračování zítra:o)
A ještě jedno nalezené berlínské video: