...a domů !!!...
K ránu se objevil... (hádejte:o)...
Policajt! (překvapení).
Šťouchal do mé nohy a
pár minut na mě mluvil, takže jsem si nakonec sluchátka sundala a
snažila jsem se mu vysvětlit, že já "Ich spreche nicht
Deutsch", a že "Ich verstehe nicht", takže
jsme na sebe hezkých pár minut mluvili navzájem. Samozřejmě bez valného
výsledku. Jestli to vůbec byl Němec... A musela jsem probudit
chudáka Denisu, aby mu anglicky vysvětlila, že mu stejně vůbec nic
nerozumíme, a poté jsme se zdekovali.
Plánovala jsem
ještě koupit časák DooDoo, ale samozřejmě už ho neměli. Tohle shánění
všeho na poslední chvíli se mi málem stalo osudným, protože jsme se
navzájem nemohli najít a vlak už byl připravený k odjezdu. Kripls již
sbalení se rozloučili a mířili na perón, zatímco nám věčně někdo chyběl.
Denisa vyrazila hledat zbytek party, jenomže se
minuli, takže postrádaní jedinci dorazili, ale pro změnu chyběla
Denisa. Vlak už urgovali hlášením "ukončete
nástup", takže jsme popadli veškerá zavazadla a společnými
silami jsme je vlekli k nástupišti, byť bez Denisy. Nevěřila jsem, že to stihneme, ale
pro tentokrát nám štěstí přálo. Denise docvaklo, která bije a všichni
jsme se u vlaku šťastně sešli a hekticky se vydrápali do vagónu označeného
nenápadným kusem krabicového kartónu, na kterém bylo kostrbatě napsáno PRAGUE. Hurá!
Během jízdy vlakem
jsem přehodnotila význam výrazu "štěstí", protože
zážitek z této cesty se plnohodnotně vyrovnal způsobu cestování v Číně, kdy obyvatelé přežívají díky plenám a ochotě vydržet a přežít všechno, jen aby dosáhli cíle. Náš spoj nesl označení
"mezinárodní linka Paříž - Praha", ale na
každé štaci přišla souprava o několik vagónů. Z původního spoje českou
hranici přejely pouze vagóny tři, což je totožný počet jako na lince
Plzeň - Žatec, pouze s rozdílem, že linkou Plzeň - Žatec zcela určitě necestuje padesátičlenná korejská výprava. Zbytek
cestujících tvořili Jacko-fanoušci plus několik turistů, kteří si marně
lámali hlavu, co má znamenat ta hromada triček s Jacksonem plus početná
kolona východních pasažérů.
Dokud nás na chodbě
přelézal pouze průvodčí, dalo se věčné uhýbání vydržet, ale drážďanský nálet Korejců už trpělivě snášet nešel. Chaoticky se
cpali sem a tam, než jim konečně došlo, že se na chodbách tísníme
opravdu proto, že nikde v kupíčku není volné ani JEDNO místo, a když už
si to konečně ujasnili, tak jeden z nich trpěl intezivní potřebou svou skupin nonstop kontrolovat.
Lezl z jednoho kupé do druhého, my se museli zvedat a sedat a zvedat a
sedat... Opravdu nikde nebyl kousek prostoru, kam by se člověk úspěšně
zašil, a přítomnost tohoto exota nám notně zvyšovala hladinu adrenalinu v
krvi.
Němečtí vlak-zaměstnanci nám odmítali podat
jakékoliv vysvětlení, vyjma upozornění, že okna otvírat nesmíme. To nám
jako zvenku hrozila smrt zastřelením, že se nesmělo větrat? Kodrcali jsme se hodinu od hodiny v
nehorázném puchu, už
dlouho předlouho jsem nespala na vrstvě batohů, jako uprchlík. A v každé
stanici se trapně opakoval týž horor: korejská panika, vystupování
lidí, korejská panika, nastupování lidí, korejská panika. Cestování z
nás pomalu vytvářelo rasisty a doslova to svádělo k tvorbě reklam
"zastřel si svého Korejce!" Jenomže čím?:o)
V Ústí květáci vystoupili, zamávali jsme si a mně se podařilo urvat
místo po Standovi, přestože jsem musela odolat nátlaku hned dvou
Korejců. No co? Stejně by se dva na jednu sedačku nevešli. Do Prahy jsme
dorazili kolem poledne a poslední Michalova akce vyšla naprázdno,
necvaknutou vlakovou jízdenku mu opravdu proplatit (jakože návratka:o)
nechtěli.
Co dodat? Měla jsem jet domů, ale nejela
jsem domů. Přespáním u Šiminy mi bylo prozrazeno, že Couďák je ve
Vidhosticích a že se tam stará o hospodářství, protože rodina jejího
přítele odcestovala do Anglie na svatbu sestřenky. A jelikož tam měli kobylku, nedalo Coudině práci mě nalákat. Přehodila jsem image z fanouška na vidláka a
hurá do vlaku... Vždyť to říkám, prostě nejlepší prázdniny ze všech.
A cestou samozřejmě spřádání plánu, protože Michael měl do Německa ještě jednou zavítat. Kodrcat se do Slovinska fakt ani omylem:o)
ze zápisků roku 1997
draace