Hurá na Slovensko III: Oravský hrad
Tak tady se Dračí srdce opravdu nenatáčelo, což však kvalitu návštěvy v žádném případě nesnižuje. Ba naopak, protože tenhle hrad je naprostá bomba hned z několika důvodů.
Předně musíme poděkovat průvodcům. Přijeli jsme pozdě, ale i přesto nám vyšli vstříc. Jsme zřejmě jedni z mála návštěvníků, kteří první část prohlídky absolvovali v kosmickém tempu. Podotýkám, že hrad nebyl NIKDY dobyt (přečkal i 14ti denní požár), a tajemství jeho úspěchu tudíž vězelo v čem? Ano, v kopci. Vybudovali ho na ostrém výběžku hory a vážně by mě zajímalo, jak ve 13. století vypadalo lešení na špičce skály. To jako opravdu na špičce, kam ani kůň nevylezl… Dodnes se spekuluje, jakým způsobem vlastně do nejvyššího bodu stavby chodili (no spíš šplhali). Provazové žebříky?
Čest sportovní kondici průvodce, který nám po úvodním půlkilometru běhu do prudkého krpálu (ano, opět padlo již obligátní „tady bych vyloženě chtěla nosit vodu) přišel otevřít bránu a stylem rychloprohlídky nám pomohl lapit poslední skupinu. Akce vypadala asi takhle: kopec, schody, kopeček, schody… občas místnost, ve které mladík vždy cosi udýchaně hlesl, jako třeba „vzácný lustr z doby XY“ anebo „unikátní nábytek ze století XY“, my jsme se setinu sekundy pokochali a honem dál. Interiér mě osobně nadchnul: dubové naleštěné podlahy, dobový nábytek, nic načechraného ani načančaného – tady žila sice šlechta, ale taková ta „venkovská“.
Stoupání se zintenzivňovalo, ale to už jsme se přilípli ke skupině, a prohlídka pokračovala v již běžném tempu. Pravda, Fluff mi toho ohledně pověstí a historie sdělil víc než mluvící slečna, ale na impozantnosti hradu to nic nezměnilo. Kromě tradičních hradních expozic máte možnost vidět sbírku fauny a flóry, včetně rarit typu vycpaného dvouhlavého telete anebo vypreparovaného těla obrovské hlavatky (přes metr dlouhá ryba s tlamou plnou zubů, jakási obdoba dunajské piraně:o) Své místo na hradě našla i etnografická expozice, v podobě rozsáhlého oddělení podrobně znázorňujícího lidový folklór, a mě osobně velice pobavily „účelně přemalované (znetvořené do rádoby pařátů)“ dlaně na portrétu jednoho z pánů, jemuž se takto zpětně „pomstili“ za jeho krutost (jeden z těch, co zavedli právo první noci).
Unikátní schodiště aneb draace v ryze barokních tvarech:o)
Vrcholem prohlídky je samozřejmě výstup do nejvyšších míst hradu, do citadely. Dobová atmosféra na vás dýchá, můžete pokoušet štěstí házením mincí pozadu ze schodů do studny (kdo se trefí, zbohatne) a samozřejmě nelze nezmínit senzační výhled do okolních krajů (především na rozestavěnou dálnici, kterou jest vidno pomalu ze všech důležitých slovenských hradů:o).
Čím se nám dvěma zaryje návštěva tohoto pohádkově kouzelného místa do paměti? Inu, podobou konce prohlídky, kdy jsme kvůli nenasytnosti focení (kočár v šeru tunelu luxusní) zůstali vězet v ně hradu. Ano, vstupní brána byla zamčena, ale neuvízli jsme sami, protože opozdilců na masivní vrata hradu bušilo hned několik. Sranda, nechyběli ani němečtí turisté, kteří tuplem nechápali, o co jde… Kdyby se do akce nevložil odvážlivec Fluffyman, jež dokázal v útrobách strážné věže objevit alkoholem poněkud indisponovanou ochranku… Prý „no nebyli byste první, kdo by tady takhle přenocoval…“ a děsný smích.
Daja Swito
Která by vodu vyloženě chtěla nosit na úplně celém Slovensku.
Kopec… Kopec…. další kopec… muhehe:o)
A mají sympatické kliky, na první bráně (viz níže).
A ještě pohled na citadelu:o)
