Z myšího vrhu, který jsem v blogu monitorovala začátkem roku, jsem první mládě (Tsunami) s radostí udala do těch nejlepších rukou. Nová majitelka Tsunami a další mé odchovankyně Amálky, mi poskytla náhled do života jejich domácích mazlíčků, a jelikož mně myšín vychcípal (vyjma Kirsten a Lolity), vhazuji v éter milé povídání právě o mých ex-myších. Nejsem tudíž autorem textu:o)
Již několik týdnů pozorujeme něco, co nazýváme "myší migrace". Začalo to tím, že jsme myším z malé klece sebrali kokos (domeček) a dali ho do velké (ve velké kleci jsou myši snadno chytatelné – lze je vyndat i s kokosem). Myši zprvu nechápaly, ale následovaly domeček. Jednoho dne však usoudily, že narušování soukromí v domečku už bylo dost a emigrovaly zpět do malé klece; během dvou hodin odnesly veškerou podestýlku skrz tunýlek (skleněná trubička) a postavily si hnízdo. Ve snaze přispět jim stavebním materiálem jsme jim přidali papír, aby nemusely bydlení budovat z kočkolitu, a tak jsme jim do klece pověsili cca metr hajzlpapíru . V mžiku byla Tsunami v malé a Amálka ve velké; Tsunami se usadila v trubce a koukala, co to je za novoty. Akčnější Amálka však zatahala za ten papír a neznámou věcí vyděšená Tsunami utekla. Takhle se navzájem plašily hodinu:o) Poté se však Tsunami ukázala jako žena činu: přiblížila se k papíru, pečlivě si ho obešla, a poté ho popadla a celý protáhla skrz trubku do malé klece. Jak se chudinka nadřela! Zapřená pacičkami táhla a my jsme umírali smíchy. Po vykydání klece jsme pokus chtěli zopakovat: pověsili jsme ze stropu metr papíru a čekali, co bude. Bohužel nic: myši chodily nešťastně kolem a nakonec si sedly v malé kleci na holý kočkolit a tam se k sobě choulily jak dvě hromádky neštěstí.
Tak jsme jim opět věnovali několik papírků, načež se myši odstěhovaly zpátky do kokosu ve velké kleci a papírky odnesly s sebou. Později to vypadalo, že se pohádaly, protože Tsunami si odnesla půlku papírků do malé klece a tam se zabydlela, zatímco Amálka spala v kokosu. Poté se udobřily a papírky společnými silami odnesly do velké. Momentálně mají obrovskou hromadu papírků, ze které mají naaranžované tři východy: kokos a dvě trubky, od toaleťáku a obyčejnou plastovou.
Tsunami má na Amálku i pozitivní přínos, naučila ji jíst zelenou a čerstvou potravu (pokud tedy něco zbude, na chudinkou malou bílou). Dopoledne Amálka spává, zatímco malá černá potvora šmejdí a uklízí a tak. Občas jim dáváme na tu efektní růžovou plošinku nějaké extra dobrůtky, třeba jetel, rozinky, lupínky, no prostě co nemají v misce. A zrovna včera jsem černou mršku pozorovala. Vylezla nahoru, nacpala se až k prasknutí kokosovými lupínky a rozinkou, a vše, co zbylo, nemilosrdně vyházela z klece. Nepopsatelný pohled, když prostrkuje pacičky skrz mříže, aby se zbavila nechtěných ingrediencí. Dala jsem jim i hrubé hobliny, ale Tsunami se nelíbily, a tak je všechny vyhodila z klece ven. Když člověk vidí, jak je pracovitá a pečlivá, odpustí jí i ten bordel, co nadělá.
Nedávno jsme pořídili skvělé fotky, aneb Tsunami ve skleněné spojovací trubce. To je její nejoblíbenější skrýš. Myslí si, že je tam děsně nenápadná:o)Ale je to jediné místo, kde tu divošku můžeme zblízka pozorovat. Asi si fakt myslí, že jí tam nevidíme… Výborná komedie nastane, když jdou myši trubkou naproti sobě a hádají se, která ustoupí. Strkají do sebe čumáčky a pískají "Koukej mazat!", a poté běží spojené jako tramvaje. Teď už se nepřelezou, protože Tsunami vyrostla, ale dřív si prostě přešly hlavě a problém vyřešen.
text: Ferocia
korektury: draace
Myši milujeme obě:o)