Blbě. První dny zběhlé mládě litujete: chudinka myšátko, bez maminky a bez sourozenců, zima, samota a zoufalství. Dokonce se rozhodnete, že cimru kompletně převrátíte vzhůru nohama: jen aby byl tvoreček nalezen a zachráněn. Jenomže mezitím zjistíte, že roztomilé zvířátko s očičky jako korálky již vykousalo díru do podlahy, že odtud jej nedostanete ani při sebeintenzivnější dobré vůli, a že to stvoření se vám nepokrytě vysmívá, prokluzujíce mezi vašimi prsty. Jako opuštěný tří týdenní sirotek nepůsobí ani omylem…
Zkoušíte nejjednodušší fígl: falešné hnízdo, do kterého se myš naučí v případě nebezpečí zalézt a ve kterém bude poté snadno přemístitelná zpět do terária. Takže kartónová krabička, v ní stelivo sebrané z terária (tedy domácí pach), krmení, pocit bezpečí a jistoty. Ne však pro myš: myš do skrýše první dny nevleze vůbec, přestože je umístěna strategicky vedle terária a schována pod topením, a pozdější dny ji myš využije čistě k přenášení steliva a krmiva do svého hnízda, které je „někde“. (Tím pádem je víc než jisté, že „odNěkud“ bude neodhadnutelně dlouho smrdět myš, protože nelze předpokládat, že hlodavcovu skrýš najdete bezprostředně po odchycení jejího obyvatele.) A samozřejmě kdykoliv se střetnete face to face (tedy ksichtem v tlamu), tak je to myš, kde je bystřejší, rychlejší a pohotovější. A rozhodně má výkonnější odhad, co se týče únikových míst.
Nezbylo než políčit pastičku. Příděl krmení zcela zrušit, ponechat pouze vodu a doufat, že myš nebude ochutnávat podsedlovky a jiné koníčkovské věci, které se k takovému použití přímo nabízí. Ve čtvrtek odpoledne jsem vložila past, s bohatým přídělem ňamek, a po návratu od herky jsem pouze zvědavě nakoukla, jestli UŽ. A ono ano… hurá, hurá, hurá.
Nyní již v teráriu řádí šest dorostenců plus opelichaná Emo. Emo má svých potomků evidentně plné zuby (dnes jim jsou přesně čtyři týdny), takže je třeba vyřešit, co s nimi. Na přestěhování do venkovního obřího myšína pořád ještě není teplo, takže nejspíš pošupajdí k novým majitelům. Jedna z nich už má zajištěné bydlení u Prahy: zbývá posečkat, až bude 100% jasné, kteří jsou kluci a kteří holky. Osobně doufám, že „bílá špička ocásku“ bude slečna:o)
draace
Opravdu nebydlím ve Zverimexu.
A pak že hajtry smrdí…
chycená, chycená, kyš - kyš...