Úplněk. Jako do ksichtu mi nesvítil, bo byly mraky, ale fakt by se mohl zdekovat a táhnout do vesmíru. Jak mám kruci klidně spát? Ještě v půl dvanácté jsem počítala hvězdičky a tlačenice půl dne starých emocí v mozku se nedala přehlušit ani kraválem (postel připomíná elektro world, aneb složitý výběr „která sluchátka“); tak aspoň že mi už nemrzly nohy. A sny? Byly. Popravdě se divím, protože úplněk = divoké sny, tudíž jsem očekávala sérii nesmyslů, nad kterými si člověk ráno s úžasem řekne „co TO bylo?“ (ano, přesně ty sny, které se nejednou nedají publikovat).
Tentokrát však nic moc. Ve snu jsem byla bezdomovec bydlející pod stromem a zrovna jsem prudila, že mi ještě nepřišla faktura za mobil, a že jestli nedodržím splatnost, přijdu o bonusy. A pak tam byl týpek (s krásným zadkem), který mi tvrdil, že za to spaní musím odvádět městu daň z nemovitosti, ale to jsem uhádala. Prostě nuda.
Nicméně jsem si cestou ke koním zavzpomínala, jestli jsem někdy opravdu spala pod košatým smrkem. Nejspíš nikoliv, ale když zašmátrám v paměti, tak dvacítku spacích míst dohromady dám…
1. Praha, hlavní nádraží (pakliže se podařilo v brzkých ranních hodinách proniknout do nitra nádraží bez ztrát na životě; ale teplo, občerstvení, policajti, čisté toalety a hlavně plastický model nádraží, na kterém po vhození pětikoruny jezdily vláčky. Bohužel už nehrozí, o půlnoci Hlavák zavírají, až do čtyř).
2. Berlín, ZOO garten station (spaní pod eskalátory. Hádejte, který debil neměl spacák. Místo bylo obehnané policejním dozorem tak důkladně, že kdyby proběhlo sčítání, bylo by jich víc než pasažérů. Venku za sklem noční život podsvětí).
3. Liepzig Bahn (aneb noc na rozkopaném staveništi. Spaní na uzmuté židli super, snášející se prach cementu jako v katastrofickém filmu. Ale ráno, když po dřevěných podlážkách dupali Němci spěchající do práce – vopruz. Kravál jako když pochodují vojáci).
4. metro (někde v Německu. Usnete na prázdném peróně a probudíte se ležící mezi tlačenicí lidí čekajících na metro. Šlapou vám těsně kolem hlavy. Japonci si vás fotí:o).
5. Festwiese stadion (do začátku koncertu zbývalo cca 5 hodin. Dav lidí naštěstí nevlnil, takže jsem se na trávníku před pódiem vyspala do růžova. Nejfantastičtější odpolední spánek mého života, až na hlasité helikoptéry).
6. Praha Opatov (poprvé samy s Kitty v Praze na vlastní pěst, nocleh naplánován jakožto „nějak to dopadne“. Pod svá křídla nás vzala Marta, která spala u babi a babi nebyla doma. Ráno jsme si s Kitty koupily Blesk… fakt jsme byly na titulní stránce. Takže nekonečná hádka, kdo na fotce vypadá jako větší debil).
7. Strahov – kolej (poprvé a naposledy jsem se plížila kolem vrátnice po čtyřech, abych po krátkém spaní na toaletách stihla vlak do školy. Vlak měl zpoždění a po vstoupení do třídy šílený ryk, protože den předtím jsme s Kitty účelně vlezly do natáčení reportáže TV Nova. V Televizních novinách jsem jako větší debil vypadala jednoznačně já).
8. Brno hlavní nádraží (teplo a výborné pečivo, ale smradlaví bezdomovci. Naše první setkání s výlukou a nepřerušení tradice ujetých vlaků: mně ujel jeden, Kittušce dva).
9. Ventilátor podzemních garáží u hotelu Intercontinental (nejvíc cool: proudilo teplo).
10. nádraží Libeň, Praha (už nikdy, dodneška mám z toho prostředí tiky a nutkání zvracet za běhu).
11. trávník před vídeňským hotelem… uhm… (nevzpomenu si. Spánek o ničem, kvůli celonoční dopravní špičce; takže ticho, bliknutí semaforu a motory naplno. Luxusní Rolls Royce u vchodu… Ráno působivé pochopení faktu, že bez ovládání cizího jazyka je použití MHD rizikové. Děkuji ještě jednou dvěma Slovenkám za poslání z okraje Vídně zpět do centra a vysvětlení, že 17D není tramvaj 17D, nýbrž tramvaj 17 a tramvaj D. Vlak jsem kupodivu stihla, akorát by mě v životě nenapadlo, že se v Břeclavi půlka vagónů odpojí a pojedou místo do Prahy do Polska).
12. Matějův tehdy budoucí sklad… (malá místnost s bordelem, čurat se chodilo do dvoumetrových kopřiv. Příkaz absolutního ticha, aby soused nealarmoval policii).
13. stan postavený za absolutní tmy přímo před paneláky na sídlišti (a né jednou, muhehe. Malá rada: pokud s sebou berete fakany ve věku 11-15 let, zalepte jim na noc držky náplastí).
14. prostor mezi stěnou haly a regálem na spony (Klárka byla kreativnější: vyšplhala na balík prken a zalomila na něm. Letní brigády zajišťovaly pěkné počasí).
15. park v Karlově Studánce (po probuzení jsem u nohou měla zapíchnutý náhrobní křížek. Autor nápadu se dodnes nepřiznal).
16. žlutá trasa metra B ze Zličína na Černý Most a zpátky (což je cca půlhodina spánku, pokud je kam si lehnout).
17. holopokoj Petřiny (hujaháááá:o) a holopokoj Barrandov (eventuelně náhradní řešení „matějova nevelká matrace“. Ale tak… vešli jsme se (smích…:o).
18. Palace Cinemas (nesčetněkrát…:o)))
19. recepce nejmenovaného *** hotelu (díky za poskytnutí azylu, v kumbálu vedle recepce:o)
20. holá podlaha (aneb krátkodobé spočinutí udřeného těla do polohy ležmo. To překvapení, když se ráno za svítání proberete… To samé klávesnice: během psaní SH po nocích jsem se občas potácela do postele s vylisovanými klávesami v ksichtě).
Sem by se toho ještě vešlo…:o)
draace
Ale postel je postel.
A když je o koho si ohřát nohy, tuplem.