Jsem obohacena novými zkušenostmi. Třeba že následky manuální práce se snadno projeví i v pracovní náplni kancelářské krysy: ručičky mě od časté manipulace s kladivem, sekerou a palicí bolí tak, že mi činí problém korektně razítkovat. Třeba trefit se obdélníkovým razítkem do kolonky podacího lístku pošty, to je na duševní selhání. Nadepisování čehokoliv RUČNĚ netřeba komentovat, zrovna podací lístky tiskárny řešit neumí.
Rovněž jsem zjistila, že má fena je levičák. Když v pondělí rozcupovala zásilku obsahující volební program a CD nejmenované politické strany, žalovala jsem na ni exmajitelce, která ji prohlásila za zcela antipolitickou, že prý to tak mají v rodině všichni. Není pravda: čuba je 100% levičák, protože dnes načala obálku s volebními lístky a přežila pouze levice, zbytek je hodný leda tak na zátop. Že bych se u voleb řídila pokyny svého nejlepšího přítele? Ano, zní to romanticky, ale v tomhle konkrétním případě bych raději nešla volit vůbec.
Divoké sny draacete pokračují. Není noci, aby se mi něco nezdálo, a abych si na to nevzpomněla. Ve snech většinou kácím stromy s vědomím, že za dvě hodiny začíná Hubert, nebo se dovídám, že nikdo neotevřel výběhy kvůli crossu, a to nejhorší – chci mít něco eňo ňuno, a neklapne to, protože na to nikdo nebere ohledy. Ráno se probírám ještě víc vystresovaná, než když usínám a promítají se mi hřebíky a kůra stromů. Asi se naučím jednotlivé druhy, co se týče stromů, abych jim mohla konkrétně nadávat. Takhle poznám akorát lípu, protože specificky voní a jde snadno uřezat a její kůra trapně nedrží celý kmen, i když po něm zuřivě skáčete, protože přepilovat ani přebouchnout to nejde.
Ale asi miluju podzim. Proč?
draace
Jen kdyby se trapně nešeřilo už tak brzy.
Ani se mi nechce chodit domů... z náruče barevného listí:o)