Fáze první
lavera:“MUSÍM Ti uvařit!“
Věta vyslovená po mém ne zrovna prozřetelném „mám děsnej hlad“, vzápětí přebitá čerstvou vzpomínkou na poslední dialog na téma „příprava pokrmu“ (odkaz ZDE), ve mně vyvolala jedinou reakci: tohle BUDE hustý.
Příval otázek, jestli žeru rejži (ano), maso (ano)... /draace totiž sežere téměř všechno, akorát že po něčem proti své vůli blije/... a ujišťování nad krabicí již ochucené rýže:“Na tomhle se nedá nic zkazit! Tohle se dá akorát vařit... akorát to musím dát do správného množství vody (jakože 0,5 l není pět litrů).
Pečlivé odměřování vody mě uchlácholilo, i nařízení budíku na kýženou půlhodinu se zdálo být v pořádku.
Fáze druhá
Maso z pytlíku popsaného jakožto TUMOR (prý aby aspoň něco zbylo, kdyby si někdo přišel pro maso do mrazáku) bylo záhy vloženo do mikrovlnky, za neustávajícího údivu každou druhou minutu, proč je to kur*a ještě pořád zmrzlé.
Poučka „Pohlreich říkal, že cibule se má smažit, dokud nezesklovatí“ záhy vyústila v dotaz:“Jak vlastně vypadá zesklovatělá cibule?“
/Zde bych ráda podotkla, že mé praktické zkušenosti s vařením jsou nulové./
„No asi jakože až bude hnědá, ne?“
/Ano, fundovaná odpověď teoretika:D/
Zbývalo do prskající cibule přemístit maso, které se kolegyně snažila nakrájet: zprvu tou ne zrovna ostrou stranou nože /i když tupé pravděpodobně byly obě, byť jedna víc/, posléze již správně, přičemž fláky masa lítaly do huby psům a z původní kostky zbyla polovina plus dva plátky. Plátky hovězího, které si říkaly o „naklepat a osmažit“, byly rozřezány na nudle a vhozeny na pánev, do cibule.
A přežrané přihlížející smečce bylo řečeno „konec, máte dietu!“
Nastala fáze třetí: donesení čaje osobě venku vyměňující olej, takže jsem vstala a prskající směs na pánvi jsem zamíchala, abych se také přičinila (a aby se to nepřipálilo).
Fáze čtvrtá
„Hálová říkala, že když se do toho dají samé dobré věci, tak že to nemůže chutnat blbě!“
Následujících pět minut mi autenticky připomínalo „Kterak pejsek s kočičkou vařili dort“.
S mírným zděšením jsem sledovala, jak jsou plechovky na stole roztříděné na „žereme“ a „nežereme“, a padl další záludný dotaz:“Umíš s otvírákem? Já to posledně otvírala TÍMHLE...“
Vytasený sekáček na maso ve mně podmiňoval nutkání chtít ukázat, JAK se tímhle otevírá konzerva, ale zvítězil pud sebezáchovy, protože jsem si chtěla manželku užít ve stavu „celá a funkční“. Otvírák naštěstí používat umím a očekávání, že z každé konzervy bude polévkovou lžící nabráno přiměřené množství obsahu a přemístěno na pánev... Kdepak, žena moje se s tím nepárala. Popadla konzervu a celou ji vysypala na pánev: kukuřici, fazole, nerozkrájené žampióny, nebo co to bylo...
Naprosto stejný postup u aplikace koření mě již nefalšovaně vyděsil:“Oregáno... guláš... paprika, chilli con karne, grilování, kari nedávat, že jo?“
Ne, že bych měla tušení, co všechny ty názvy znamenají, ale doposud jsem se nesetkala s tím, že by kuchař bral z krabice jeden pytlík za druhým a sypal a sypal a sypal.
Vyjádření „neboj! Té rýži by nic být nemělo, takže kdyby tohle nebylo poživatelné, tak můžeme sežrat jenom tu rejži“ mě ujistilo, že dnešek přežiji, protože manželka si právě nacpala do úst jeden žampión a její výraz svědčil o faktu, že je asi něco špatně.
„S rýží to radši míchat nebudeme,“ pronesla moudře poté, co vypila půl hrnku vody, a po mém „tak mističky, jako v Číně“ vytáhla dva dekorační hrnky na kafe, že prý mističky nevedou, a navzájem jsme si popřály dobrou chuť a statečnost.
Fáze pátá
Zákon schválnosti praví, že je-li jeden jediný žampion na pánvi pikantní, zrovna ten si ochutnávající vybere k posouzení. Protože zbytek houbiček byl bez závad! A nejen houbiček: po váhavém začátku jsem se mohla doslova a do písmene užrat, protože něco tak výborného jsem letos ještě nebaštila. Chuťově excelentní a vyvážené, navíc já ráda okořeněné zeleninové směsi osmažené na pánvi, stejně jako rýži, a miluju kukuřici a fazole a hovězí a toho tam bylo požehnaně. MŇAM!
Akorát manželka mi pořád nechce věřit, že ty ovace na výbornou večeří nebyly fake.
Přitom já jsem se tak senzačně přežrala.
A pak že lavera neumí vařit!
draace
Žádné střevní příhody jsem neprodělala.
Neprodělala jsem ani částečné oslepnutí, zácpu, černé močení či zápal slepého střeva.
Prostě a jednoduše jsem se výborně nacpala!