(Ne)Kompromisní řešení Kdybych já sama měla polemizovat nad tím, co ponechat existovat a co ne, zamýšlela bych se vyloženě konkrétně. Dobře fungující cirkus – ano. Zoologická zahrada plná hubených zvířat – ne. Trenér dostihových koní, kterému koně na závodech běhají dobře, ale za cenu krutého zacházení – ne. Trenér ve stejném oboru, který nikdy nic nedokázal, ale u kterého jsou koně spokojení – ano. Na posouzení daných situací by bylo potřeba vyškolit odborníky, investovat do vzdělávacích programů i veřejnost, aby si i ona byla schopna udělat objektivní obrázek, a zavést různé sankce, které by „průšviháře“ v daném oboru nutily ke zlepšení podmínek svého provozu. Ale zrušení pro všechny – rozhodně nikoliv. Bylo by to navlas stejně nesmyslné, jako všem majitelům bojových plemen odebrat psy jen proto, že zvířata těch neschopných zaútočila na člověka. Krutě pokousat dovede i obyčejný vořech, takže aby to bylo spravedlivé, museli by se odstranit všichni psi.
Pozor na fanatiky!
Stinnou stránkou organizací jsou tzv. aktivisté, kterým není hloupé se dopouštět činů, jež s danou problematikou sice souvisí, ale nijak ji nevyřeší. Magoři, kteří dlažebními kostkami rozbíjejí výlohy, dosáhnou pouze toho, že poškodí cizí majetek a večer se uvidí v hlavních zprávách televizního zpravodajství. Stejně tak stupidní je čmárání nápisů VRAZI na branku velvyslanectví, které je zrovna ve válce; nejenže takové chování ke kloudnému výsledku nepovede, ale zcela jasně ukáže, že si obě strany vlastně nemají co vyčítat – obě se de facto chovají jako „dobytkové“. Nejhorší formou aktivistů jsou fanatici, kteří jsou schopni i akcí, jež hraničí s lidským rozumem. Jsou bezohlední a svým způsobem ve společnosti nebezpeční, dost často je jejich prioritou přímý střet, nežli hledání vhodného řešení. Proto si, lidově řečeno, dávejte bacha, ať po první životní demonstraci za „užitečnou věc“ neskončíte v cele předběžného zadržení jen proto, že jste se ve špatnou dobu nalézali na špatném místě:-)
Organizace ano či ne?
Rozhodnete-li se přece jenom pro „organizovanou“ účast, dobře zvažte a posléze zvolte své působiště. Osobně mám dobrou zkušenost se dvěma relativně známými spolky, prvním je Svoboda zvířat (www.svobodazvirat.cz) a druhým Liga na ochranu zvířat (www.loztrebic.wz.cz), která je v podvědomí lidí vryta díky nálepkám pejska pod deštníkem ilustrátora Adolfa Borna, které se před lety prodávaly a výtěžek putoval na konto opuštěných zvířátek. Svoboda zvířat má vcelku široké spektrum působnosti, zabývají se všemi problémy, které jsem na stránkách Everwoodu zmínila i já, naproti tomu Liga na ochranu zvířat je organizace fungující na bázi útulků pro opuštěná zvířata, tedy hlavně pro psy a kočky.
Neútulné útulky...
Pakliže se na účast v řadách organizace necítíte, můžete pomáhat stylem, který preferuji já. Mně osobně velké organizace nesedí, většinou proto, že pokud se člověk neangažuje opravdu vehementně, tak plody svého snažení většinou nevidí. Naopak taková babka na vesnici, která z mizerného důchodů živí patnáct zatoulaných koček – tam mi přijde podstatně produktivnější přiložit ruku k dílu. Útulky pro opuštěná zvířata, penziony pro přestárlé tvorečky, všelijaké kluby dětí a mládeže... tady všude je možné pomoci, ať už manuálně anebo finančně. Pokud vám v dospělosti nebude proti srsti koupit plechovku kočičího žrádla anebo poslat měsíčně stovku pro zvířátka čekající na své majitele, tak jste na nejlepší cestě k té pravé formě pomoci. A na závěr ještě jedna dobrá rada: pokud posíláte peníze, dobře si ověřte, kam a na co. Podvodníků je bohužel mnohem více než těch, kteří vaši případnou pomoc opravdu potřebují.
Nezapomeňte pohladit alespoň jedno zvíře...:o)
daja swito
nezávislá osoba
foto: zdroj internet