mít či nemít zvířátko... Ještě než se mi podaří Vás zahltit přemírou informací, ať už nutných anebo doplňkových, a týkajících se soužití s domácími miláčky, bylo by ode mne slušné se představit... jsem draace a obklopena zvířaty a zvířátky všeho druhu jsem byla od raného věku. Ve svých příspěvcích bych Vás ráda podrobně obeznámila nejen s radostmi, ale především se strastmi, které soužití se čtyř- (i jinak) -nohými přáteli obnáší. Vlastnictví zvířete sice vypovídá o tom, že jeho majitel je svým způsobem pozitivní tvor, protože kdo nemá rád zvířata, ten nemá rád lidi, ale ne vždy tak činí ve prospěch zvířete. A právě v počátku mého seriálu bych se zaměřila především na negativa, která s tímto tématem úzce souvisejí.
Domácí miláček?
Pořízením roztomilého zvířátka se totiž člověku může rapidně změnit život. Počáteční nadšení z nového člena rodiny či z nového kamaráda do samoty dřív nebo později ochabne, a kromě radostí se přihlásí příjemné i nepříjemné denní povinnosti. Ku příkladu pes: pes potřebuje žrát, pravidelné venčení... Je potřeba ho řádně vychovávat, a počítat s fakty, že všude budou chlupy, rozkousané boty, vyplašená sousedova kočka a v horším případě i natržená nohavice paní pošťačky. Před pořízením zvířete by se měl člověk prvořadě zamyslet, je-li schopen zvířeti zajistit adekvátní prostředí, které vhodně poslouží ke splnění základních potřeb zvířátka. Jako typický příklad uvedu prohlášení některých rodičů, že “pes v paneláku je chudák, a tak dáme štěně k babičce, protože babička bydlí na vesnici, a ty tam jezdíš každé prázdniny”. Chudáka štěněte se ale nikdo nezeptá, jak se mu líbí být měsíc uvázané u boudy; sice dostává každý den plnou misku žrádla a čistou vodu, ale celý jeho život ubíhá v boudě anebo před boudou. Párkrát do roka sice přijede nadšený vnouček a od boudy ho odváže, ale v porovnání se zbytkem roku to pro chudáka psa musí být pořádná otrava. V takovém případě existují jiné, mnohem vhodnější varianty: zařídit sobě či dítěti možnost navštěvovat kynologické kluby či chovatelská střediska, anebo si vzít psa do paneláku. Vybrat vhodné plemeno, kterému ke spokojenosti stačí třikrát denně vyvenčit a navečer menší vycházka, které se nechá vychovat, aby neničilo vybavení bytu, a které zvládne i funkci hlídače bytu. Rozhodně lepší varianta než-li řetěz a bouda na vesnici. Podobně by měl člověk uvažovat i v případě mazlíčků hlodavcovitých: pět křečků natěsnaných v maličkém akváriu už je také svým způsobem týrání, a africké myši umístěné v hlučném prostředí, které těmto pouštním drobečkům celý den tluče do uší, to je ještě horší než malá klec. Štěně německé dogy, ač se jedná o velkého psa, není uzpůsobeno spát ve velkých mrazech venku bez boudy, stejně tak jako je chudák jezdecký kůň, který je uvázaný celé dny v maštali bez možnosti pohybu. Není to tak dávno, co se v jedné reality show TV Nova ukázala rodina, která zavírala psa v malé kleci jen proto, aby jim neznečišťoval byt svými chlupy. Proč si tedy pořizovali bohatě osrstěného psa? Na okrasu? A proč si vlastně vůbec pořizovali psa?
Člověk si pokaždé musí položit otázku, proč dané zvíře chce mít a zdali je on sám dostatečně schopen se o ně postarat i ve chvílích, kdy zvíře onemocní anebo bude nemocen i on sám.