Dříve než začnu povídání o zvířeti, které je nejstarším zdomácnělým společníkem člověka, a které je ke člověku poutáno zajímavým sociologickým vztahem, jenž nemá v živočišné říši obdoby: zmínila bych ráda jednoho z našich pejsků, konkrétně dobrmanní fenu Sazinku, protože je čerstvě po operaci nádoru. A tak doufám, že se mi bude nad pejsky přemýšlet lépe, když už máme dům prosycený aktuálním psím tématem, a že až vy všichni budete můj článeček číst, tak že už Saze bude zdravá. Tedy i zlobivá, drzá a panovačná, jako většina příslušníků jejího plemene.
Pes přítel člověka
Ano, tohle tvrzení slýcháme velice často. Pes je člověku věrný a oddaně mu slouží. Odměnou je mu láska jeho pána a samozřejmě potrava; tedy za předpokladu, že vztah člověka a psa funguje tak, jak by fungovat měl.
Z televize a z novin se však bohužel velice často dovídáme zprávy negativní. Lidé si pořizují psa na okrasu anebo na posílení vlastního ega, aniž by si uvědomovali, že svým počínáním ohrožují nejen sebe, ale i své okolí. Pravidelných příspěvků o útocích psů především na bezbranné děti přibývá a málokdy je vinný pouze pes. Ve většině případů se jedná o hrubou chybu člověka, ať už nedostatečnou výchovou anebo neuvědoměním si veškerých rizik, se kterými je v případě držení psa vždy nutné počítat. Ať se nám to líbí nebo ne, každý pes umí kousnout: od malého pinče až po obřího vlkodava.
Pakliže se rozhodnete k pořízení psa a nedisponujete žádnými zkušenosti, bylo by od věci nechat se poučit odborníkem. Vybírat lze ze široké škály různých plemen, a nejste-li jakožto potencionální majitel náročný, vystačíte si s obyčejným voříškem. Významnou roli ve výběru jistě hraje fakt, že se vám určitá rasa psa líbí, ale v takovém případě je nutné položit si otázku, zda-li právě takového psa potřebujete a zda-li budete schopni ho náležitě vychovat. Ukázkovým příkladem jsou právě tzv. bojová plemena. Jedná se o zvířata, která byla několik generací vyšlechťována k účelům, která nemají pranic společného s přítulnými domácími mazlíčky. Ve své podstatě jsou tito psi stejní, jako kteříkoliv jiní, ale je třeba si uvědomovat, že pes je šelma, a to geneticky vybavená k životu ve smečce. A jakmile takové zvíře dosáhne nejvyššího postavení ve smečce, tedy i v kolektivu lidí, je zaděláno na pořádný průšvih. Ano, pes bude mít svou smečku rád a bude ji chránit, ale zároveň si ji bude všemi dosažitelnými prostředky podmaňovat, aby ho respektovala a poslouchala. A pokud se vedoucímu smečky něco nebude líbit, okamžitě si zjedná nápravu, tudíž v jeho mysli "provinilého" člověka "výchovně" pokouše. Převýchova takto "zkaženého" psa je pak mnohem složitější, než počáteční piplání se štěňátkem.
Při výběru určitého typu psa je třeba zamyslet se i nad takovou maličkostí, jakou je prostředí, ve kterém psa budete mít. Hyperaktivní teriér dokáže během jediné hodiny přeměnit útulný byt v nefalšovanou kůlničku na dříví, včetně sundaného prádla ze šňůry ve výšce, kam sotva dosáhne páníček. A pokud ho páníček nechytne přímo při činu, pes nepochopí, že je trestán za binec. Bude si vědom pouze faktu, že akutní nepořádek v bytě znamená výprask, ale přímou souvislost mezi svým jednáním a nepořádkem už jako příčinu trestu nepovažuje, a tudíž příště bejvák zruinuje znovu a podstatně "kvalitněji". Nesmyslem je i pořízení německé dogy na chladný dvůr, aniž by měla k dispozici pořádnou boudu plnou teplé slámy, protože z choulostivého plemene otužilé severské zvíře nevytvoříte ani nejtvrdším horským výcvikem. U pekingského palácovitého psíka neočekávejte, že vám dokonale ohlídá byt, protože by vám ho ukradli i s pohovkou...