Kterak vychovávat psa
Jak jsem již zmínila, každého psa je třeba náležitě vychovat, a to nejen proto, aby vám nepřerostl přes hlavu a nesežral během dne pošťačku, plynaře a posléze i policajta. I malý hodný pes může vinou nedostatečné výchovy zapříčinit malér; bohatě stačí, aby na druhé straně silnice uviděl kočku. Vběhne pod kolo auta, řidič zareaguje prudkým zabržděním, aby zvířeti neublížil, poté následuje smyk, náraz, a promáčklý blatník na zahraničním autě vás může stát přes dvacet tisíc korun. Pamatujte si, že vy jakožto majitel psa jste právně zodpovědný za všechny škody, které váš pes způsobí, a to i v případě, že pes takto utekl na procházce kamarádce, aniž byste u toho vy sám byl. Pro takové situace existují různá pojištění proti škodě způsobené zvířetem, ale o tom někdy jindy:o)
Základní výchova psa spočívá ve stanovení jasných pravidel, která určíte vy jakožto pán, ve své nové roli vůdce smečky. Pes by měl mít vůči svému pánu náležitý respekt, takže pokud jej vyháníte z vašeho oblíbeného křesla a on na vás drze vrčí, něco je špatně. Rovnou se se svým křeslem rozlučte, protože od této chvíle na něm spí kokršpaněl a běda vám, pokusíte-li se mu jeho místo sebrat...
Není nutné mít psa extra vycvičeného, spokojíme se čtyřmi základními povely, které k soužití člověka a psa postačí. Prvotním kontaktem mezi psem a člověkem je jméno psa, kterým páníček své zvíře oslovuje, přivolává a pomocí něhož s pejskem komunikuje. Pes by měl na své jméno reagovat a pokud na něho voláte, měl by poslechnout a přijít. Ke zvýšení důrazu slouží povel "ke mně", který psovi jasně stanovuje, že teď musí všeho nechat a co nejrychleji zamířit k vám. Naučení cviku vyžaduje velikou trpělivost a především důslednost: vždy je nutné cvik dotáhnout do vítězného konce, i kdybyste na psa čekali několik minut. Jakmile pes povel nesplní, a to se týká všech povelů, je nutné cvik zkoušet tak dlouho, dokud jej pes neprovede. Jinak se vaše milované zvíře brzy naučí vás automaticky ignorovat a nikdy nebude vaše povely brát vážně.
V počátcích každého učení je vhodné k výcviku používat odměnu, např. pejskovy oblíbené dobroty, aby se zvýšila jeho motivace a chuť se učit. Odměna je nejdůležitější součástí výuky, vždy je potřeba pejska náležitě pochválit, a to i v případech, že daný cvik neprovedl hnedle zcela správně. Jako příklad mi opět poslouží povel "ke mně": pes vám během procházky uteče za kočkou a vrátí se mnohem později, než-li měl, přestože jste na něho volali. Pes si je vědom, že měl přijít ihned a že neposlechl, a tudíž se vás bojí. Pokud ho v této fázi potrestáte za neposlušnost, je to špatně, protože pes si tuto situaci zapamatuje, a až příště opět uteče za kočkou, bude už vědět, že ho za to potrestáte a nepřijde už vůbec.
V tomto konkrétním případě je vhodnější psa naučit dalšímu velice důležitému povelu, a tím je notoricky známé "fuj". Fuj je jasně stanovené "ne" pro všechny možné případy: fuj jsou rozkousané boty, fuj je louže na podlaze, fuj jsou toulající se kočky anebo odpadky vedle popelnic. Pokud prchající kočku vy označíte jakožto "fuj" a pes neposlechne, pak jej můžete potrestat a pes již bude vědět, že je pokárán za honění kočky, nikoliv za to, že k vám (ač s notným zpožděním) přiběhl.
Nejjednodušším cvikem, kterému se pejsci učí, je povel "sedni", ten však není až tak důležitý. Mnohem větší význam má povel, který se "sedni" úzce souvisí, a to je "zůstaň". Sednout si na přikázání se snadno naučí jakýkoliv pes, a pokud pejska po usednutí naučíte na místě setrvat až do chvíle, než mu dovolíte místo opustit (povelem "volno"), tedy i v době, kdy kolem běhají stovky toulavých koček, můžete si gratulovat. Pak vás situace, kdy jste na opačné straně kolejí než pes, nemůže rozhodit, protože zvíře po vašem příkazu zůstane sedět na místě a nehrozí, že se ve snaze dostat se za utíkající kočkou pokusí podběhnout pod vlakem. Není to tak dávno, co jsem viděla nádherného německého ovčáka, jak mu vlak utrhnul nohu, a nic z toho by se nemuselo stát, kdyby svého pána poslechl na slovo.
Veškeré povely musí být vyslovovány důrazně, a pokud se nejedná o počáteční stádium výuky, tak bez přehnaného opakování, tedy žádné přemlouvání anebo prosení "Alíčku, poceeem... dostaneš salámek...". Stejně tak by měly být veškeré správně provedené cviky náležitě odměněny, ať už slovní pochvalou anebo dobrotou, a pokud je nutné pejska potrestat, tak vždy bezprostředně poté, co se chyby dopustil. Máchat psovi čumák v půl dne staré louži nemá absolutně žádný význam; naopak důrazné "fuj", kterým pejska počastujete ve chvíli, kdy čurá, je jakožto trest za pochybení mnohem efektivnější, a pes si jej snadněji zapamatuje.
Nejjednodušší metodou, jak psa náležitě vychovat, je snažit se jej od samého začátku vést k tomu, aby denní nutnosti zvládal od první chvíle, kdy si ho přinesete domů. Názorný příklad: štěňátko a jeho věčné loužičky. Stačí vědět, že jakmile se štěně probudí, tak čurá, proto jej bezprostředně po probuzení odneseme ven, a dokud svou potřebu nevykoná, domů se nejde. Pejsek se tak odmalička automatický učí, že se čurá pouze venku a nikdy nebude přemýšlet nad tím, proč ne doma na drahém koberci v obýváku.
V posledním odstavci bych se ráda ještě jednou zaměřila na ožehavé téma pokousaných a napadených lidí. Někdy opravdu stačí málo, aby váš hodný a vzorný pes kousl cizí dítě do obličeje, a to jen proto, že ho nezkušené dítě nečekaně chytilo za ocas, a pes se lekl. Přitom by stačilo tak málo: kdyby nejen velcí a ostřejší psi automaticky nosili náhubky, bylo by mnohem méně pokousaných lidí. Stejně tak je nesmysl pouštět volně psa, o kterém víte, že vás v krizové situaci neposlechne. Dětem je dobré odmalička vštěpovat, že na cizí pejsky se nesahá, že když pes žere, tak se mu do misky neleze, a především že psi nejsou žádné hračky, nýbrž zdomácnělé šelmy, které se dovedou bránit. Chovat několik velkých psů volně na zahradě, místo v bytelných pevných kotcích, je stejný hazard, jako nechat děti hrát si s nabitými pistolemi, protože je jen otázkou času, kdy někdo špatně zavře a "smečka" uteče. A zákony, které psi respektují doma, venku většinou neplatí; třeba naši dva psí drahouškové doma spávali s kočkami na jednom křesle, ale jakmile kočka překročila práh domu, okamžitě ji považovali za kořist a běda, když byl kocour neopatrný anebo příliš pomalý...
V závěru bych ráda všem potencionálním majitelům anebo chovatelům pejsku popřála šťastnou ruku při výběru svého psího kamaráda. Prožijte s ním především chvíle krásné, plné věrného psího pohledu a horkého dechu, až vám bude s nadšením a s láskou olizovat ucho...
Daja Swito
v obležení dvou psů:o)))