asi nejsem dostatečně EMO :o)
Od včerejška přemýšlím, co je špatně. Konkrétně proč se letos téměř všechno, co jakkoliv souvisí s hajtrama, vlekle sere (to jakože „nedaří se“:o). Dělo by se tak, kdybych už touhle dobou bydlela v Hostivaři a herku viděla, dejme tomu, že jednou měsíčně?
Nejprekérnějším je neokecatelný fakt, že nic megalomansky tragického se podstatě neděje (a doufejme, že ani nebude), ale nehorázné množství notně demotivujících faktorů je už tolik, že finální výsledek je stejný. Pokaždé tím vším problikne nějaká pozitivní zpráva, u které vzápětí pronesu „tak snad už bude jenom dobře“, což v praxi znamená, že co nevidět se zase něco podělá. Mám si dělat čárky, kolikrát týdně jsem otrávená a naopak kolikrát mě těší, že trávím další rok bok po boku s Finem?
Když pominu fakt, že můj kůň pije nejdražší vodu na území ČR, můžu akorát tak ještě hořce litovat, že jsem se nenarodila s IQ nižším než u primátů, za to však s neuvěřitelně výkonným andělem strážným a abnormálním množstvím nezaslouženého štěstí. Mně bohužel nadále zůstává pozice blbečka, bez schopností umět dělat efektní psí oči, využívat vše výhradně ve svůj vlastní prospěch a ještě bláhově věřícího, že se mu vše dobré vrátí v dobrém. Ukažte si na mě prstem a hlasitě se zasmějte, protože komu není rady, tomu není pomoci. Nicméně… nejsem sama, což samozřejmě potěší (tímto zdravím do Prahy:o)))
Myslím, že jsem kápla na příčinu. Já totiž nejsem dostatečně EMO. EMO jsou přece EMOCE… nebo jak to vysvětlovala slečna v o pár příspěvků níže. Kdybych totiž byla cool EMO, tak si jedno očičko přikryju patkou, abych jakože na všechny ty strasti viděla jen „polovičatě, a hned by se mi přece ulevilo. A vůbec, to druhé oko bych si třeba mohla vypíchnout, aby efekt byl naprosto dokonalý…:o)
Jo a tvrzení „štěstí ve hře – neštěstí v lásce“ je pěkná kravina. Přitom nám by stačilo vyhrát pár tisíc… Muhehe:o)
draace
Pracovní boj s intrastatem mě vycucal.
Ale jezdit jdu! Snad přežiju, protože chci večer do kina.