Jakožto pravidelný posluchač X-factoru jsem téměř povinna vyjádřit svůj názor (na označení posluchač trvám, protože na X-factor jsem se dívala pouze v začátku; castingy a vývoj budoucích celebrit mě totiž hodně baví, protože tohle je pravý život, nikoliv příběh zručného scénáristy). X-factor mi hrával při uklízení, při večeřích, při úpravě fotek na PC… Maximálně jsem nakoukla na All X, třeba verze z Návštěvníků mě donutila opustit počítač okamžitě. A kdo mě poslechově bavil nejvíc? Jiří Zonyga.
Nejsem muzikant, ani nemám absolutní hudební sluch, ale libuji si v cover verzích. Tím, že soutěžící volí ostřílené hity, se mi dostává pořádné porce cover poslechů, takže si sem tam smlsnu na oblíbených peckách uvařených „jinak“. A Zonyga excelentní. Ten chlap má neskutečnou sílu projevu, hrne vše monstrózně jako tank, a i kdyby zpíval „pásla ovečky“, tak mě to donutí si to patřičně užít. Nadchnul mě, opravdu, těšívala jsem se na něho už od druhého finále.
Proti Jiřímu však stojí Ondřej Ruml. A Ondřej je lepší. Kromě zpěvu mu nelze upřít muzikálnost a především výjimečnou kreativitu, na soutěž vysílané komerční televizí poměrně odvážnou. Stačí zmínit překopanou Nirvanu a především famózní provedení „Don´t worry, be happy“, zřejmě nejlepší výkon, jaký kdy diváci Nova TV viděli (slyšeli:o), takže netřeba složitě spekulovat, kdo z dvou finalistů má nárok na vítězství a milión korun.
Bohužel v těchto soutěžích favorité nevyhrávají, i kdyby si to zasloužili sebevíc. V neděli pravděpodobně slízne smetanu Jiří Zonyga, v jistě vyrovnaném souboji, kdy se do hlasování pustí i kamioňáci, kteří by za normálních okolností „takovouhle“ soutěží pohrdli. Tentokrát nebudou rozhodovat kredity puberťaček.
Hlasovat nebudu, protože bych přilepšila tomu „méně kreativnějšímu“, a nebylo by to vůči umění Ondřeje fér. Ať zvítězí ten lepší, nic víc si nelze přát.
draace
Black or White byla docela cool, jen bych trošku přeházela pořadí hlasů.
A samozřejmě nelze opomenout výkon bravurního moderátora:o)