Jak mě sprdlo Kuře
Před pár dny jsem si stěžovala na astmatický záchvat vyvolaný extrémně silným smíchem, takže si lámu hlavu, jak popsat výbuch, který nastal po otevření vzkazu od „finské pipinky“ (odkaz ZDE). Uhm… Když pominu fakt, že jsem infantilní naprosto nehorázně, mi k explozi chechotu dopomohly i zalehlé uši, od alergie. Prostě hůř slyším a bez odezírání si neškrtnu, takže když mi po prvním smíchoidním zahýkání (bubaka… huáááh) došlo, že kuře mluví celou dobu česky… A než se mi podařilo sluchové ústrojí donutit, aby rozumělo úplně všemu, tak jsem pro změnu už ani neviděla na monitor, skrz slzy.
Mimoto by mě opravdu nenapadlo, že kuřata budou orodovat za chudáčky koníčky.
Další bombou, která spadla z čistého nebe, byl dopis, nalezený v jednom mém školním sešitu ÚČTO. Dopis byl psaný rukou, na dopisním papíře, v obálce se známkou (takže podoba, která postupně vymírá), a byl adresovaný Mihočce (pětiletá spolubydlící na intru:o). Dokonce dopis z vojny. Vložila jsem jej do obálky a zaslala ho Mihočce domů. A jelikož jsem adresu napsala na samolepící papírek růžový ve tvaru srdíčka, dověděla se Mihočka po telefonu, že jí píše draace a že je to asi svatební oznámení.
Strašně moc bych si přála vidět v tom momentě její výraz. To musel být unikát. Takže opět podnět k palbě smíchu a tímto se své kamarádce omlouvám za utržený šok. A já jestli na něco letos umřu, tak asi na smích.
draace
Chci zase na motorku.
A chci a chci a chci !:o)