Od soboty mám půjčené video, čtyřhlavé, vychytané. Mašinku jsem si vyžebrala kvůli jednomu jedinému účelu: přetáhnout VHS do PC a zkomprimovat pomocí dazzle do DVD formátu. Funguje to luxusně, ale ne déle jak pět minut, protože poté můj počítač udělá UHM a obraz zůstane viset. Asi by to fakt chtělo novou ramku, protože banální překlep během komprimace fotky mi systém zastaví na deset minut (a krevní tlak naopak napumpuje na nejvyšší výkon). Ale odrazuje mě fakt, že i kdybych tu věc sehnala a úspěšně do počítače nacpala, rozsype se něco jiného, a tak to půjde pořád dokola. Přemýšlím, že na konci roku si půjčím od koně a investuji do nové základní desky, procesoru a RAMu: ale co když mi mezitím veškeré videokazety chcípnou?
Videokazety mají stejně své kouzlo. Jak si člověk hýčkal každou vteřinu záznamu. Ruční vyrábění domácích filmů, stylem 2 videa a jedna kamera, pakárna největší. V souvislosti s VHS se mi vybavuje i dial internet: vzpomínáte? Po odkliknutí nabídky se ozval charakteristický zvuk vytáčeného připojování a poté napětí, zdali spojení se světem nastane. Posléze zachrčení a rychlost 36kbps (a to byl nářez, tehdy). Tehdejší provider nabízel čtyři hodiny připojení denně mimo špičku za necelých sedm stovek, což se mi ne vždycky dařilo dodržet, a nejednou jsem ždímala připojení i kvůli zbývajícím dvěma minutám. Vzpomínám si, jak net nechtěl naskočit, a tak jsem zvuk napojila do velkých hi-fi repráků, abych v kuchyni slyšela, zda-li bylo vytáčení úspěšné.
Návrat do obýváku již s večeří vytaženou z hlučné mikrovlnky mě málem zabil, protože mi v té tmě za zády monstrózně zahoukal parník. V obýváku! Obrazy padaly ze zdí a rozvibrovala se dřevěná podlaha, zatímco já utrpěla srdeční šok a následnou paralýzu, během které mi málem praskly ušní bubínky. Správně… ICQ. Takže dobrá rada na závěr: nikdy nesmažte ICQ v 50W bednách, fakt to není dobrý nápad.
draace
Technik málem propadnuvší z technické dokumentace.
Protože destruktivní geometrie je ve finále ještě horší než parník.