Začínám mít svůj oblíbený den v týdnu: úterý.
Z mnoha důvodů:o)
Včerejší úterý – very cool. Ono je fakt lepší nic neplánovat. Dorazila jsem na varský autobusák, aby mi spadla čelist za 8Kč/WC (navíc Praha Libeň hadr, tudíž ve hnusparádě 3,5 hvězdičky z pěti). "Žlutý" autobus Student Agency – NIKDY, takže jsem po krátkém smlouvání s řidičem sedla do ČSAD. První, co mě v Praglu bouchlo do očí, byl billboard „Letopisy Narnie – Princ Kaspian“, takže jsem Florenc opustila tryskem, pádíce do Slováče v naději, že film zrovna poběží. No a fakt že jo, na minutu přesně. Pocit blaha z multiplexu se nedá popsat. Film byl dabovaný, tak jsem si dřepla dopředu, abych kukandu měla „panoramatickou“ (za ty prachy…) a kochala jsem se. Třeba jak vojáci v sedlech vollblutů nemohou v lese dohonit fríského hřebce, který na rozdíl od nich cválal zpomaleně…:o)
Film líbivý. Neurazí, nenadchne. Letopisy Narnie jakožto knížky znám, jako spratek jsem je četla u dědečka na prázdninách, takže jsou omatlané domácí marmeládou téměř na všech stránkách. Příběh o dobru a zlu se vkusně podařil i na plátně, ačkoliv by se našlo pár sekvencí, které mi vadí u většiny amerikánsky komerčně vyráběných filmů (proč musí být hlavní hrdinové ve vypjatých situacích trapně vtipní?), a v určitých scénách se promítly i vize Petera Jacksona z Lord of the Rings. Filmoví producenti fantazy žánru však stále ještě nepochopili, v čem tkví kouzlo a síla Lord of the rings: v hudbě. Dokola monotónně opakující se smyčce mě fakt nebaví, což byl případ i Prince Kaspiana.
A Elán? Nezvyk, z pozice vsedě:o) Ale užili jsme si to, bavila jsem se. A že si spletu čísla 305 s 307? Nic nového. Že zrovna mě vyhmátne slečna s mikrofonem, aby mě zpovídala před kamerou? Také nic nového. Ale nevzpomenout si v rámci interview na vlastní „NEJ píseň od Elán“… Ano, měla jsem to na jazyku. Přece včerejší titulek v blogu, velký jako kráva, ta reklamní kampaň Eurotelu 2004-05, se kterou mám spojené hooodně velké emoce… Kdepak: draace si prostě nevzpomene na „Neviem byť sám“. Chápete?
Prostě se mi dějí divné věci.
draace
Ovšem duchaplné interview s TV Óčko na fesťáku Mácháč 2005 nemá konkurenci.
Výraz té slečny, když jsem jí řekla, že na mě doma čeká kůň (bohužel již nevím, v jaké souvislosti).
Ale nic proti šoku, který včerejší moderátorka utrpěla, když Livie na dotaz „a na koho se nejvíc těšíte?“ odvětila „já se netěším vůbec na nikoho“. Musela jsem uhnout ze záběru, abych smícho-kašel udusila mimo kameru. Mazec:o)