Umřela Lolita. Myš, poslední z venkovního myšína. Ukázkově načasovaný odchod do věčných lovišť: shodou okolností jsem v dané době odposlouchávala historky o paraglidingových myších plachtících z nuselského mostu. A také o papouškovi, který kopíroval letadla táhnoucí reklamní vlajky a uměl sklánět hlavu, když vjížděl do tunelu autodráhy. Popisy napohled fádního života vodních želviček: ať už zakusování do prstů či nuda z pohledu majitele-pozorovatele, záměna pískomila v roztomilé morčátko…
Myslím, že již plně chápu, proč jsou historky o zvířátkách tak oblíbené, a že láska k živým tvorečkům může mít nespočet podob (také jsem jakožto dítě nutila morčata skákat přes překážky). Smrt Lolity samozřejmě bolí, stejně jako v pořadí třetí setkání s užovkou hladkou; plazila se po silnici a tahala za sebou přejetý konec těla a střeva. Nedalo mi to a k nelibosti koně jsem se vrátila, šlápnout jí na hlavu, abych její trápení ukončila.
A nedělní vopruz pokračoval dál. Kůň během odpoledne ztratil čelenku s třásněmi, která měla zabránit mouchám, aby mu sedaly do podrážděných očí: jestli by fakt nebylo nejideálnější koníčkovi očička vypíchnout. Byl by hned klid…
Že mě skolila mužská smrtelná choroba na 7 písmen, jsem si uvědomila až doma, když nezabrala čistička vzduchu. Jsem myslela, že cestou z farmy chcípnu, protože kombinace rýmička + alergická rýma se nedá popsat. Léky na rýmičku spouští alergické reakce, takže si ani nemůžete být jistý, z čeho zrovna prskáte, slzíte a chrčíte, jestli z virů nebo z alergenů. A zrovna když vám přijede pomocník na plánované zatloukávání sloupků! Večerní rande s krumpáčem jsem tudíž vzdala, protože bych si musela do nosu nainstalovat odsávání a oči bych musela vypíchnout nejen koni, ale i sobě.
Takže výtečně zabitý a promrhaný čas. Grrr!!!
draace
Se dvěma rýmami se spí blbě.
Ovšem sen o Livii a projížďce v jejím žlutým fáru = very coool.