„Dobré ráno… můžu zítra nepřijít? Kvůli koncertu, v Praglu.“ (Technické otázky je nutné pokládat hned ráno.)
„Dobré ráno… Zase koncert? A koho?“ (Kdy že jsem kvůli koncertu žebrala naposledy? Před 14ti dny?)
„Seala…“ (Bude Seal přijat s nadšením, jako Elán?)
„Sýla?? Kdo to je?“ (Tak asi nebude.)
„Takovej černoch, anglán…“ (Prekérní situace, s předdůchodovou velitelkou.)
„Černoch? Tak toho asi neznám… Nebo vlastně… černoch… to je ta reklama, jak teď pořád běží?“ (Reklama? Jaká? Kde?)
„Asi ano…“ (Existují totiž tací, kteří mají televizi na usazování prachu.)
„Sýl? Jako Se-ál? Takovej škaredej, že jo?“ (Ano, každý má o kráse jinou představu.)
„Škaredej možná, ale nádherně zpívá.“ (Nádherně je totiž slabé slovo: nejcharismatější hlas na Zemi.)
„No to jeď! Já už vím… Na mě musíš foneticky…" (I nejlepší němčinářka v kraji umí být sebekritická.)
„Díky…“ (Úleva.)
„Seal… takže se to vyslovuje Sýl? Už si to budu pamatovat." (Ukázková lekce angličtiny v praxi.)
„Ano, Sýl… v angličtině tuleň.“ (Proč jsem málem místo tuleň řekla tunel?)
„Tuleň, jo? Aha… A on má za manželku Heidy Klum, že jo?“ (No… něco takového Loeš s Patrikem na Evropě říkali, to je fakt.)
„To já až tak nevím…“ (Kdo je vlastně Heidy Klum?)
„To já zase jo. Z bulváru.“ (Aha… že by jediný kladný přínos bulváru?)
„Já bulvár nečtu.“ (Lež… minimálně čtyřikrát jsem Blesk viděla zblízka.)
„O nic nepřicházíš... (Smích) Tak si to zítra užij. Pak poreferuješ.“ (Pakliže dojedu… muhehe…:o)
