kapitola 50 (část II)

„Vůbec nečteš, volavko. Dnes večer soutěžní klání amatérských striptérů, přijďte všichni,“ huhňal Pete přes cigáro, protože si zrovna zapínal suché zipy na nohavicích. „Každý máme jenom jedno číslo, takže jestli chceš vyhrát pětikilo, máš možnost.“ „Cože?“ nechápala stále Aneta, a výraz, který na Petea vybalila, by z fleku vyhrál první cenu „Dement roku“. Občas to holt někomu přemýšlí pomaleji, no.
„Prostě dneska se svlíká každý, volavko. Vzadu za stolem sedí podplacená porota. Najali si nás jako profíky, abychom v úvodu rozdováděli publikum, včetně potencionálních soutěžících,“ objasňoval Pete.
Tak proto hošánci kvůli nalíčení odchytávali Anetu nebývale dlouho před začátkem! A vymýšleli si ptákoviny, hlavně Dalí. Jeho děsivá maska ji stála hodinu práce, načež se Rick vyjádřil, že jestli si jako Dalí myslí, že ho takhle nikdo nepozná, tak že se prý šeredně plete, protože i kdyby Dalí nastoupil před lidi zadkem napřed, stejně ho každý pozná, právě podle zadního ksichtu. A v rohu maskérny seděl Daniel. Kouřil, v očích bohémský klid, a nespustil Anetu z dohledu. Jakoby žárlivě sledoval, jak si sedá hošánkům na klín a živě s nimi diskutuje, neváhajíce občas ruce nenechavky plesknout. Daniel vystupovat odmítl, dnešek ho viditelně vyčerpal. Škoda... Dnes by se Aneta mezi diváky schovávat nemusela.
„Pětikilo je první cena?“ otázala se Aneta, aby zakryla neschopnost si Daniela v nacpaném sále vyhledat.
Odpověď byla nad slunce jasná:“Ne, litr. Ale víc jak půlku ti nedám, volavko, zapomeň.“
„Osm set,“ vyzkoušela smlouvat Aneta, ačkoliv tohle jí z pusinky vypadlo spíše náhodou. Ale co, sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo, ne? Anebo na fakt poslední cigáro?
Když ale spatřila Petea, jak mu druhá nohavice překvapením upadla na zem, a cigáro ze rtu též, jak hodně si vykroutil hlavu, jestli dobře slyšel, musela se zasmát.
„Blafuješ, volavko,“ nevěřil Pete, ale více sdělit nestačil, protože se opět přiloudal Dick:“Poslouchej, ty hlavo jalová, jsi poslední na řadě a stejně zdržuješ. Jestli nejdeš, řekni to rovnou, ne? Pod jevištěm čeká fronta.“
„Klídek vole, vždyť už jdu,“ nenechával se vyvést z míry Pete, ačkoliv Aneta by přísahala, že starý vlk se na stará kolena moc zhulil a snaží se našetřit každou minutu. A Dicka stihla štípnout: zázrak, že se ve svém stavu vláčnosti vůbec trefila!
A popadla ji chuť něco vyvést. Něco extra, eňo ňuno, hned teď. Prostě ji svrběly prsty a vlivem omamných látek s dvojnásobným chtíčem.
„Osm set je moc. Sedm set pade,“ vrátil se Pete k předešlému tématu, a Anetě se hrozně líbilo, jak si je oba dva Dick prozíravě přeměřuje pohledem. Evidentně nevěřil svým uším, ale na rozdíl od Anety radit nepotřeboval:“Nediskutujete určitě o tom, co mám na mysli, že ne?“
„Devět set, a to je moje poslední nabídka,“ předváděla se už Aneta, nyní největší machr široko daleko. Teď máš sakra velká ramena, holka zlatá, ale co když Pete řekne platí? Bude z tebe volavka se sakra velkou hubou.
A také že ano. Inu, dobře ti tak, milá Anetko!
„Fajn, máš je mít,“ vzpřímil se Pete, zatímco Dickovi spadla čelist.
„Nechci se plést do cizích záležitostí, ale tohle se malému hochovi líbit nebude,“ prohodil Dick tónem proroka, a Aneta k němu okamžitě otočila hlavu:“Klídek, Mefisto. Ale já ty prachy chci, i když nevyhrajeme, jasný?“
Poslední podráždění Peteova ega. V naději, že starý vlk s hrdostí třeba od návrhu odstoupí, kdo ví. Starý – mladý! - vlk (protože Aneta si vyčenichala, že je od sebe dělí sotva čtyři roky věku), překvapením přestal i šlukovat. Přeměřoval si ji pohledem, jakoby z ní chtěl vyrentgenovat veškeré její myšlenky a úmysly, a pak cigáro obloukem zahodil. „Fajn, fajn, beru.“
Hodina pravdy nastala, milá Aneto.
„Vole, podej sem tu flašku!“ zrychlil své pohyby náhle Pete a ukázal Dickovi na stůl, kde se trůnila pravá skotská. Aneta na Dickovi jasně viděla, s jakou obavou Peteovi vyhověl, a navíc se se svým názorem netajil:“Tohle špatně skončí.“
„Tu máš, volavko, cvakni si. Ale pořádně!“ strčil jí láhev do dlaní Pete, ale Aneta se s odporem zašklebila:“Tyhle podobné humusy nemusím.“
„Nekecej a bumbej. Teď jsi sice děsná odvaha, ale jak vlezeš před lidi, zmrznou ti nohy, a já přijdu o poslední stovku,“ nepáral se s tím Pete a doslova do ní pěkných pár loků nalil. Anetě připadalo, že nejméně hektolitr, takže se přímo úměrně svému dojmu zakuckala a pálivá tekutina jí proudila snad i ušima.
„Blonďáku, skoč na plac, ať normálně začnou. Musíme ji trošku poopravit,“ udílel Pete rozkazy, a připitomělé Anetě šla ze všeho hlava kolem. Poopravit? Co je tohle za výraz? Navíc u dámy, jakou Aneta jistojistě je? A s velkým DÉ...?
A s velkou bublinou kolem hlavy také, no nic.