Co přinesl pátek? Ráno jsem si všimla zažloutlého místa vedle nehtového lůžka. Že by torzo barvy na překážky? Po tak dlouhé době asi těžko, tak že to utrhnu, asi už je to mrtvá kůže. A ono lup, a ven se dral hnis. A že ho bylo. Takže doufám, že ta špička trnu už je opravdu fuč, protože lovit něco tak prťavého jehlou v levačce fakt neumím, akorát si koleduju o další úrazy.
Dnešní den proběhl ve znamení jazyka německého. Umí draace německy? Nikoliv, takže na přepsání několikastránkové smlouvy v němčině padl celý den. Ač jsem se kdysi němčině věnovala (zlehka!), byla jsem šokována, protože s těmito slovy jsem se v rámci výuky nikdy nesetkala. Např. Vermögensverschlechterung. Nebo Schadensersatzansprüche... To je nějaký univerzální způsob, jak šetřit místem na papíře? Přišlo mi, že sepisování smlouvy se v Německu dává za trest, protože normálních slov typu „oder“ v textu opravdu poskrovnu. Že ve slově „Käufer“ píšu přehlasované „ü“ místo „ä“, jsem si všimla až po třech stranách, a vrcholem debility bylo, když jsem nahlas rozhořčeně řešila, proč v Německu frčí na dolarech, když mají eura, a kde ten symbol jako budu sakra hledat. Inu, nebyl to znak dolaru, nýbrž paragrafu... Asi citace ze Zákoníku.
Přesně vím, co se mi promítne, až večer zavřu oči. Gestapooooo....
draace
Tak jednu větu ze základky si pamatuju.
Nehmen Sie bitte platz, ich bediene Sie sofort.
Posaďte se, prosím, hend vás obloužím.
(Pan učitel Korda totiž neuměl psát na stroji.)