Z čiré zvědavosti jsem projela červencové diary zápisky, ovšem ty z roku 2006. Kouzlo deníků (dá-li se tento můj počit takto nazvat, protože nejde o deníček v pravém slova smyslu) spočívá především v tom, že se lze zpětně podívat, co jste řešili v dané době. Občas docela úlet, připomenout si mozkové pochody staré dva roky... Navíc patřím k těm, kterým nečiní potíž se zasmát vlastním vtipům:o)
Bude to znít bláznivě, ale prázdniny 2008 jakoby kopírovaly právě ty z r. 2006 (včetně alkoholových storek:o). Pozitivní prožitky bývaly vzápětí zadupány pod zem, mžikové euforie mizely v nenasytných chřtánech depek, naději pohlcovala beznaděj. Proč? Sama nevím. Na jednu stranu si víc než kdy přeji, aby tenhle totálně divný a ve valné většině hnusný rok byl už pryč, ale na druhou stranu mě děsí, že to pak bude ještě horší. Letošek je opravdu osobitý: dosahuji svých cílů daleko snadněji, než jak jsem si představovala, překonávám sebe i své letité fóbie. Mám konečně výsledky. Měla bych z toho být nadšená, ale nejsem, protože na konci všeho pozitivního pokaždé čeká krutá facka, od života.
A když se tak probírám prázdninami 2006, nezbude než s úšklebkem dodat „no to se mám na co těšit“. Inu, bude hůř, smiřme se s tím.
draace
V rámci zachování existence dnešním dnem zahajuji přípravy na Radovánky.
Tahle činnost smysl má, a před dvěma lety dopadla naprosto skvostně.
Třeba bude říjnové deja-vu....