Pořád se něco děje ...
Žádný strach, polemiky na téma "dějí se mi divné věci" dnes vynechám. Ne, že by se mi divné věci neděly, protože se mi nehorázně dějí dál, ale obsahově jsou nezajímavé. Tedy ne že by můj blog byl v posledním půlroce zajímavý, protože právě obsah se odvíjí od duševního rozpoložení autora, ale mým letošním krédem je nevzdávat se, takže sem hodlám své bludy tlačit až do posledního tažení. O Deníčku chudáčka koníčka nemluvě: chuť vykašlat se na něj mívám každé ráno, když se vyhrabu z postele a násilnými praktikami se jej nutím doplnit.
Aspoň že už mě budí Loeš a Patrik a Lucka! Včera jsem ani nedýchala, když se blížila šestá hodina ranní. Ozvalo se ticho... a pak Marešův hlas. Nevím už, co přesně zahlásil, ale mělo to atmosféru se sakra velkým A. Téměř jsem uronila slzu, neb velkolepější návrat do práce jsem ještě nezažila. Chtělo se mi líbat repráky... Asi ta naděje, že s jejich návratem do Ranní show vše vrátí do normálu. Ačkoliv... o normálu se letos opravdu mluvit nedá.
Také jsem se jala navštívit rozdělané webovky našeho Huberta a taktéž i stránky občanského sdružení, které jsme s velkou slávou založili, aby se od oné památné chvíle nic neudálo. Obojí je ve fázi "rozkopaná ulice bez kopáčů" a hádejte, u koho se to zaseklo. Budiž mi útěchou, že už nemám k dívání žádné díly X-files (HELP - nemáte někdo na půjčení 4. a 5. řadu?), takže určité procento dokončení rozdělané práce existuje. I když... uhm... Proč má den jenom 24 hodin?
draace
X files = Akta X
(to jakože beru 4. a 5. řadu i s českým dabingem:o)