Notoricky profláklé srovnávání žen se slepicemi občas vyvolá všeobecné veselí, zvláště jedná-li se o dojezdy dámské jízdy. Tzv. prezidentský večírek (noc), kdy je osazenstvu fuk, že Pushkin na rozdíl od Jelzina prezidentem nebyl (Stalinovy slzy prý až příště). A ona funkce, která efektivně roztečkuje fotku, se ve skutečnosti jmenuje „přidat zrno“.
Kromě zjištění, že ostré fotky jsou vlastně nuda a že stativ skládající se ze židle, obalu na DVD a knihy „Kurz tvůrčího psaní“ je naopak nedoceněný zdroj veselí, jsem pochopila, že šuple plné takového toho ono „příležitostného spodního prádla“ není pro foto-oběť zdaleka tak zajímavým, jako vedle visící jezdecké sako, moje srdeční jezdecká košile a béžové rajtky-nerajtky, protože ty bílé s koženým sedem jsou nezvěstné (což až tak nevadí, protože tou kůží se dají zatloukat hřebíky). Prý jaktože doma nemám bič (samozřejmě jezdecký, protože na latexu přece jenom nefrčím:o).
Při pečení pizzy naštěstí není třeba přidat zrní. Do vodky vlastně také ne...:o) A zakončíte-li večer (skororáno) spontánní hláškou, která se s největší pravděpodobností stanem mottem letošních prázdnin...
draace
Ta pizza nebyla ledajaká pizza.
Všetci nám môžu závidieť... (a že by mi sakra záviděl-li:o)