Letos nehorázně utrácím. A jsem na sebe naštvaná. Faktem je, že tendencím nakupovat zbytečnosti netrpím, ale občas alibistické výmluvě podlehnu. Třeba vernisáž mé kamarádky Livie: z návštěvy e-shopu kvůli kalhotám se vyklubal obsáhlejší nákup, dle modelu „vše si vyzkouším, vyberu to lepší a zbytek vrátím“. Ne že bych neměla dostatek kalhot, ale všechny mám zapošívané kvůli úbytku váhy, tak proč nemít alespoň jedny pasující na mou postavu?
Zmíněný online nákup by zasloužil korunu, jakožto vtip měsíce. Nejenže mi ani jedno z objednaného zboží nesedí, ale jako na vztek se mi materiál i střih líbí, což v praxi znamená, že větší velikosti již na skladě nemají. Tak přece kvůli hadrům nepůjdu pod padesát kilo váhy... A humorné bylo i doručení zásilky, kdy zazvonili dva pánové z PPL a nechtěli žádné peníze, přestože razítko na balíčku hovořilo jasně - „dobírka“. O PPL a podobných přepravcích se rozepisovat nehodlám, protože nechuť řidičů zajíždět do maloměst se mi nejednou vymstila (vrcholem jedné z „hvězdičkových“ firem byl vzkaz na dveřích „zavolejte mi“, aniž by se dotyčný předtím obtěžoval použít číslo mého mobilu), ovšem tohle mě pobavilo. Kdypak pánové zjistí svůj omyl? A kecala bych, že jsem neposlouchala za dveřmi, když se vrátili a doufali, že někdo bude doma. Ale tak nedusila jsem je, přece jen nešlo o zanedbatelnou sumu.
Zbytek dne jsem strávila pokládáním anketní otázky „bude pršet či ne?“ Kvůli zalévání zahrádky mé maminky (rodiče jsou na dovolené, takže pečuji o jejich psy, spávám na gauči u PC a poctivě komunikuji s kytičkama, aby nevadly). Kolegyně v práci jediná odpověděla „nezalévej“, zbytek tipoval opak, tedy žádný déšť.
Takže je skoro půlnoc a venku chčije a chčije a chčije. Slejvák bičuje sklo oken a já mám od večerní manipulace s kropící konví mozol. Ale tak snaha byla...:o)
draace
Autorovi vzkazu „zavolejte mi“ jsem onehdy přes jeho zprávu nalepila žlutý papírek.
Stálo na něm, aby zavolal on mně.