Opět jsem místo rychlého usnutí naslouchala tlukotu svého tepu. Proč kupovat RedBully? Stačí jasná obloha s vytlemeným úplňkem. Mám vytřeštěný pohled a tiky, tentokráte však ne od abnormálního množství úderů sekerou; plus totální chaos v hlavě. Změti myšlenek, které se mezi sebou zuřivě rvou, chudák mozek nestíhá. Bizarní výjevy a ještě bizarnější sny. Třeba dnes ráno (oprava: jeden z mnoha ráno): kocour, ten rezatý od koní, čural u mě doma na podložku před toaletou. Snáře sámozřejmě přihlouple mlčí... A kocourův příběh tím nekončil, donesla jsem jej totiž Loešovi, Patrikovi a Lucii do ranního vysílání Evropy2. Abych jim jakože udělala radost "koťátkem", přestože kocour už kotětem nějakých 10 let není.
Proč vlastně Evropa 2 vysílá z místnosti za mým oknem v práci? Takhle vidí všechno, co dělám. A rovněž mi přišlo divné, proč spolu občas nepokecáme, takže jsem si k nim otevřela (takové to vyšoupávací okénko, které bývalo v jídelnách na vydávání jídla) a hodila jsem jim tam zrzavou kočku. Byli potěšeni, s kocourem se ňuňali, že prý moc děkují.
V souvislosti s úplňkem mi nedá nevzpomenout si na víly: něžná a lehká stvoření tancující při měsíčku. A já jim to věřím, a jejich počínání chápu. Spát se při „tomhle“ nedá, když tepny pulsují na nejvyšší obrátky, tak proč nejít trsat, notabene když je venku krásně vidět? Skoro jako se zhulit někde na noční párty. Vílovská pařba.
draace
A já věřím na víly. A jo a jo a jo!
A po dnešku dvojnásobně:o)