Tak se mi svlíknul had. V posledním půlroce se svlíká podezřele často a podezřele poctivě. Stará kůže je bez jediného šrámu, nová je blyštivě barevná, když mi zmije přes sklo upřeně hledí do očí, čímž nenápadně naznačuje, že by bodlo něco k snědku. Podobný styl pohledu z oka do oka umí i dobrmanka, kupodivu též v souvislosti s klobásou jistojistě zapomenutou na lince v kuchyni:“Co kdyby se třeba zkazila, že jo, nebylo by ekonomicky výhodnější jí okamžitě sežrat??? Třeba????? Halóóóó.... tady, kousek od mého citlivého nosu je KLOBÁSA, kterou NIKDO určitě nechce...!“...
Akorát že had to umí lépe, protože had dokáže celé hodiny nemrknout:o)
Zjišťuji, že mám podobné životní funkce jako hadi. Po svlíknutí se mám tendence jít si nacpat břicho. A když vezmu v potaz fakt, kolikrát denně se já musím svlíkat,grrrr...
Na nic nenadávám více, než na převlíkání všeho druhu. Tak jako se tvrdívá, že člověk polovinu života prospí, tak já další třetinu propřevlíkám. Občas jsem dezorientovaná, kterou hromadu hadrů v daném momentu na sebe: ranní koně anebo odpolední koně, pracovní civil anebo civil na doma anebo civil na návštěvu? V návaznosti na čas se jedná o neskutečnou dobu, jíž mohu hladce konkurovat modelkám na přehlídkách. A to protože 335 dní v roce je „zima“, tedy teploty, na něž rozhodně nestačí pět kusů oděvu včetně spodního prádla, a z toho 155 dní v roce je „neuvěřitelná zima“, kvůli které je třeba systém odívání se cíleně promýšlet a neustále analyzovat a zdokonalovat, což také krutě žere čas. Proč neexistuje pro každé roční období jedna stabilní teplota, místo skákání z osmi na dvaatřicet ve stínu, přičemž jedno ráno je pět a následující patnáct, aby v podvečer obou dní byla bouřka při deseti?
No nic, jdu se převlíct. Musím si vytvořit ještě jednu hromádku, protože chci natírat, a ani jedna z kopek není obsahově vyhovující. V neděli se sice nedělá, ale když už se tak jako tak MUSIM převlíct...
Daja Swito
agresivní při pohledu na velké prádlo:o)