Není nad povznášející pocit, ze včerejška. Tedy pokud se vyvaluteje v pelechu, v teplíčku a necháváte před sebou nonstop běžet vysílání se dvěma profláklými agenty FBI: protože když se pohnete, tak můžete s přesností popisovat, kde všude máte svalstvo. Tak trošku mě bolí celý člověk, ale libově. Včerejšek prostě mega cool. Pocit skupinového nájezdu na živé ploty je něco, co mě na dušičce bude hřát pekelně dlouho, i přes fakt, že jsem se neskutečně bála (pouze a jen jsem věřila svému tolerantnímu zvířeti). Kůň samozřejmě poznal, že překážky lze prometat, ale ten zvuk chrastícího proutí prostě má své kouzlo, notabene na dostihovém závodišti. Tohle bych přirovnala k vrcholu požitků letošního divného roku, sic poněkud vykoupaném v adrenalinu:o)
I rozbolavělému draaceti se blbě sedí u PC, tudíž jsem valnou většinu neděle rozdělila mezi „postel“ a „kůň“. Obojí eňo-ňuno, protože venku se válí mlhy, a já miluju mlhy. V tomhle je prostě podzim jedinečný, protože umí víc podob než jen „hezky“ nebo „hnusně“, na podzim nemusí být slunečno, aby bylo krásně.
Do mlhy jsem vjela s foťákem, že pořídím pár posledních podzimních obrázků, než začne období dešťů a sraček. Leč nebylo co fotit, protože tahle mlha by mohla soupeřit s hororovými, nebylo vidět lautr nic. Od Fina jsem očekávala, že prokáže kapku loajality a dá najevo alespoň decentní únavu, ale asi jsem opravdu naivní: nesl si ocas, vykračoval svižně a neustále dával najevo, že krokem to je nuda. A on když vás bolí úplně celý člověk... Stejně tak nechápu, jak je možné v mlze „takhle“ sjet ze správného směru. Nesedět na koni, tak bych v polích musela přespat, domů bych do tmy nedorazila ani omylem.
Euforii ze včerejška si musím vychutnat (neb letos po euforii zpravidla přichází facka přes celou hlavu), takže hurá zpátky do postele, k Mulderovi a Scully. Jsem happy... muhehe:o)
draace
Tak jo, dneska mě chudáček koníček vezl jako špinavé prádlo.
Bolavé ručičky, bolavé nožičky... proč něco nebolí také koníčka?
A propos, master byl také very, very, very coool:o)))