Se vší úctou ku snahám přemístit se do postele dřív než obvykle, za účelem delšího odpočinku ve spánku... Uhm...
To jsem si zase jednou „odpočinula“. Faktem je, že když před šestou začali hrát Depešáci, že jsem bezprostředně po zamáčknutí mobilu okamžitě neusnula během vteřiny, tak jako ve dnech minulých. Naopak jsem si poslechla upoutávky na Ranní show Evropy2 (vřele doporučuji – především ty, kde se vyskytuje „trdliště“), ale mimo postel byla zzzzima, tak se mi k počítači nechtělo. A mezi 6:10 a 6:15 jsem vytuhla, do naprosto stupidního živého snu. Hrubý popis: jdu na kafe k Móně, a tam skupina cizích lidí, taková pseudo americká párty. Zaprvé byli hluční, neohleduplní a nepříliš zdvořilí, a zadruhé drzí jako tlupa opic. Móňu jsem zahlédla asi na pět vteřin, a pak se část bandy přesunula dolů: z chodby nadávání, že nejezdí výtah apod. Co mi ale extrémně vadilo – někdo z nich se neráčil najít své boty a vzal si moje (grrrrr), a stejným způsobem se pryč ocitl i můj foťák. A už jsem byla vytočená, a už jsem prudila, a už jsem se k „hostům“ slušně nechovala. Pak tedy moje boty přijely... sešlapané, od sraček, bez jakékoliv snahy je aspoň od toho bahna otřít, a slečna mi je předala s výrazem „aby se ta kráva kvůli kozačkám neposrala“.
Poslední kapka: Móňa-neMóňa, já jdu domů. A že bych ráda můj foťák. A protože se nikdo k návratce neměl, tak jsem hodně hlasitě sdělila, že ho můžou nabouchat a ať se jím udáví. A vypochodovala jsem odtud jako elitní voják z povolání.
U restaurace mě kdosi z nich dohonil, asi aby se mi zpětně vtíral. Mno, nebyl to kdosi, dost dobře to nebylo ani cosi, protože to byl obrázek – jedna z animací pro portrét na ICQ: zelený tvor, s vyplazeným jazykem.
Co si o tomhle mám myslet? Umíte-li vykládat sny, sem s tím:o)
draace
Sen končil větou „dejte mi všichni pokoj“.
A sen i začínal: k Móně jsem dorazila přes dveře její sousedky (té, jak ji schválně nezdravím:o)