Kajícně se tímto omlouvám, za chabou a zaostávající aktualizaci FAJN.Finova blogu, a bez vytáček se alibisticky omluvím, že nestíhám. Ačkoliv to není přesné: realita je taková, že od rána do večera čumím do Bobánkova deníčku. Jestli jsem si naivně myslela, že se mu budu věnovat hodinu či dvě denně, a že bude hotový do konce roku... Nebude, protože jsem trapný puntičkář a nepřenesla bych přes srdce, aby tahle pro mě velice emotivní záležitost byla bez úprav vhozena v éter.
S jednotlivými denními zápisky pracuji individuálně: nutné především proto, že leckdy je pod datem napsáno pouze, kde jsme s koňmi byli, jak dlouho a výsledný dojem (takže nuda). S čím jsem však vůbec nepočítala, jsou vzpomínky, které se mi vybavují během pročítání původního textu, a které se snažím do děje vložit, aby čtení „deníku“ nebylo nezáživné a fádní. A právě tohle nehorázně „zdržuje“:o) Rozbalují se mi deset let staré zážitky, někdy autenticky živé, a sama jsem překvapena, kolik času jsem onehdy u koní trávila. Nepopírám, že hodně věcí bych dnes dělala „jinak“, a snažím se vše v dodatcích objasnit, ale to nic nemění na faktu, že jsem tehdy byla opravdově šťastná. Klondaik řadím mezi své srdeční záležitosti a tohle přepisování historie mě neskutečně nabíjí pozitivnem.
De facto žiji dvojí život, nyní. Ráno urychleně a hekticky vyplivnu něco do diary, něco do FAJN deníčku, poté do práce, z práce, a hurá na Bobánka. A sedím u toho zatraceného počítače jako zombie, s vypouleným pohledem (ono civět do wordu šest hodin vkuse žádný med), a myšlenkami jsem o deset let zpátky. A znovu prožívám tehdejší radosti a znovu cítím tehdejší dobu a znovu řešívám tehdejší problémy: úžasný útěk do minulosti. Nejednou podlehnu záchvatu smíchu (to moje notorické mazání kopyt... uuups), a předem se těšívám, až budu vědecky popisovat, proč jsem v olivovém udidle měla gumové kroužky (uuuups²). Kolem 22. hodiny, zhruba po pěti-šesti hodinách oprav, se musím donutit ke vkládání na web, což je peklo, protože text je nutné nejdříve převést do html. Oči bolí, navíc je třeba se plně soustředit, a znovu kontrolovat... Aby Vám ráno Monika řekla - Máš tam blbost: máš tam „průvlečky, šlaufky a martingal“... nemá tam náhodou být průvlečky, otěže a martingal?
Jasně, že má. A zrovna editace nic moc, ve WP: když jedno úterý zmizí, nelze jej vložit do konkrétního týdne. A když už je vše vloženo a uloženo a vypnuto, posléze s ohromným překvapením zjistím, že venku je sníh. Že není srpen 1998, nýbrž prosinec 2008. A místo, abych i já vypnula, po ulehnutí do postele řeším, jak to zítra udělám, abych mohla co nejvíc času zase čučet do Bobánkova deníčku.
Kdybych někde uváděla zavádějící informace, týkající se ročního období a kalendářního roku, tak se nedivte, jde o profesní zblbnutí (prý to je přechodné:o).
Děkuji za pochopení mé situace, děkuji za zasílané ohlasy a věřím, že budete nadále prožívat se mnou. Nic by mě nepotěšilo víc, než právě tohle.
draace
Bobánkovo Zombie:o)
Pro všechny, kteří nejsou v obraze: odkaz na Bobánkův deník ZDE