Nestává se mi zrovna často, že bych se probudila a svírala v dlaních hadr. Tedy hadr: jednalo se o povlak z polštáře, ale toto překvapivé zjištění mi bylo dopřáno teprve až po rozsvícení. Paradoxně si nepamatuji ani vteřinu z toho, co se mi zdálo, což je samo o sobě zvláštní, většinou se mi noční prožitky v průběhu dne „vybalují“ a střípky snů pak postupně nabíhají do souvislých dějových linií. Občas se až zhrozím, když se mi v pracovním procesu vyloupne útržek snu, jakoby došlo k návratu účelně zapomenutého životního zážitku... hahaha...
Jistý fakt se ale nechá snadno vyvodit: s největší pravděpodobností jsem kohosi ve snu svlékala. Otázkou zůstává, za jakých okolností, proč a hlavně KOHO...:o)))
Možností je hnedle několik, muhehe...
Jen ta paměť, ta by mohla přestat trucovat. Každopádně ráno bylo těžké. Ano, včera jsem aktivně plánovala večerku po 21. hodině večerní, ale znáte to: jak se něco plánuje, všechno je pak úplně jinak. Čtvrtek je totiž dnem, kdy mne místo vlkodlaků navštěvují noční cyklisté, kterým není cizí šlapat zpět do Varů po tmě bez předního světla. Takže mne logicky láká myšlenka zrealizovat obdobnou přepadovku na koni. Když tedy opominu fakt, že hajtra mi těch 43 km na jeden zátah ve zdraví nedojde... a asi ani nepůjde zaparkovat do chodby... ale na druhou stranu: představa, kterak stará Blažková vyrazí vyslídit „sousedovu NOVOU návštěvu“, a on tam živej kůň... hujahááááá:o)))
Ovšem návštěva byla vskutku plodná /(pravda, zachovala jsem se nelidsky a tvrdě, když jsem ji krátce před půl dvanáctou vyšoupla zpět do tmy směr krajské město...:o)/, .....o čemž jsme se oba přesvědčili následující den. Jedním z témat rozhovoru byla „finská“, posluchači Evropy 2 jistě vědí, která bije. Nejpopulárnější polka v naší vlasti je folklórním počinem Finů, a netřeba dodávat, jakou slabost pro Finy všeho druhu mám já:o) Finskou v podobě vyzváněcí melodie jsem Frostovi okamžitě uzmula (samozřejmě mi doteď nikdo nezavolal, takže napjatě čekám, „jaké“ to bude, až mi zazvoní mobil...) a shodli jsme se, že „finská“ už na E2 dlouho nehrála, že by jakože bylo dobré, aby Leoš zaspal, protože když Leoš zaspí, tak Patrik paří finskou každou hodinu minimálně jednou. Jakýsi „Leošův budíček“.
Rozhodnuta, že hned ráno jim pošlu mail, "jestli by jakože nebylo možné, aby Leoš zaspal, protože už dlouho nebyla finská“... jsem usnula natolik tvrdě, že jsem kromě patrně divokých snů na urgování „finské“ zapomněla jako na smrt. Vzpomněla jsem si, až když nazítří v rádiu zazněla finská (světě div se), a byl to právě Frost, koho jako prvního po dobré půlhodině vysílání trklo, že moderuje jenom Patrik, protože Leoš skutečně reálně nebyl.... (světe div se podruhé). Jestli zaspal, to už kuloáry neuvádějí, ale na faktické stránce se nic nezměnilo: finská byla a hnedle třikrát (ne-li víckrát, kompletní vysílání ranní show bohužel nestíhám).
Tolik k divokým snům Maxipsa Fína. Si tak kladu otázku, koho všeho jsem v noci ve snech strašila v povlaku od polštáře já, když tolik lidí zaspalo:o)))
Daja Swito
že by taky bubák?:o)