KOPR jako vrata. Nestává se mi to často, abych podlehla akutní averzi vůči počítači, ale stane se. Jen kdyby včerejší štědrý večer nezavinil tzv. rychlou smrt, kdy jsem z filmu o Peter Panovi viděla zhruba prvních deset minut (a to ještě možná přeháním). Prostě jsem vytuhla, naprosto neprofesionálně, ač jsem měla v plánu za Svátečních melodií Čechomoru ještě poposunout kus Bobánkovy historie.
Alespoň že koledníky jsem zbaběle neprospala. Naprosto úžasní: skupina zhruba pěti-šesti lidí, flétničky a taková ta veliká trumpeta s tím držadlem (pozoun?). Zpívali koledy, v naší ulici, kde akustika dokáže z rychle jedoucího auta vyrobit děsivý americký film, takže výsledný efekt opravdu pohladil na duši. Jen by stálo za pokus přes lyžařské bundy přetáhnout dobové kostýmy, aby byly fotky do blogu... muhehe...:o)
Nestíhám. Rudé žilky v mých očních bulvách sice zmizely, ale po příjezdu od Fina jsem se nedonutila dělat nic jiného, než nonstop zírat na filmy. Ale za to já nemůžu, přece. To Ježíšek! To On mi nadělil DVD...
draace
Shaun the sheep.... Shaun the sheep... huááááh...:o))))
A nahatý Wiggo Mortensen v roli ruského mafiána rovněž. Mňam.