Takže čekám! Pravdou je, že včera zhruba čtyři a půl minuty sněžilo, ale uznejte sami, že jde o silně nedostatečné množství. Faktem je, že ráno mrzlo: jinovatka na střechách, řidiči museli škrabat skla. Holomráz sice vyřeší stresové situace mého psa, ale udělá nemohoucího z mého koně. Jak prekérní situaci vyřešit? DVACET ČÍSEL SNĚHU !!!
Tak dobře, stačí deset. Ale aby vydržel, minimálně měsíc.
Jinak můj kůň kulhá, od úterka, zřejmě sám sebe přidupnul v rámci svých kličkovacích manévrů mezi jabloněmi. Ona červenice poměrně hodně klouže. A o bahnu, blátě a sračkách by mohla sáhodlouze vypravovat i Lakyna, která je po každé návštěvě venku podrobena namáčení pacek do kýble se studenou vodou, a pokud její venčení proběhne v podobě pasení sousedovic smečky bernských salašnických, tak musí do sprchy, protože má od bláta komplet celý podvozek. A ona do sprchy nerada. Hodně nerada...
Na Štědrý večer nebude Lakynka vzpomínat s radostí, neb jsem usoudila, že pokud má Ježíška strávit s námi všemi, tak jedině čistá. A protože bojler mých rodičů dává příděl teplé vody maximálně pro dva-tři lidi, tak jsem Lakynu osprchovala studenou. Nejdříve packy a břicho, na což už je zvyklá, takže se tradičně vzpouzela a pokoušela se šplhat po stěnách sprchového koutu. Proč mi sakra připomíná mého koně? Jemu stačí k podobnému chování podívat se na jeho bolavou nohu.
Když jsem usoudila, že k šoku nedojde, jala jsem se mého psa postříkat celého, jakože z něho opláchnu ten nejhorší sajrajt, a aby byl výsledek uspokojivý, napatlala jsem jeho povrch psím šamponem „bohatá a lesklá srst“. Garantuji Vám, že takový jekot jste ještě ze sprchy neslyšeli. Lakyna řvala, jak kdybych jí tam zaživa trhala nohu... Za normálních okolností bych ji přestala trápit, jenomže bylo potřeba opláchnout šampon, nanesený na levé straně psa, takže ryk neustával. Laky vřískala, já na ni neméně hlasitě, jak je strašlivě hodná, a chlácholení jsem prokládala vulgárními výrazy, protože sprchový kout a koupelna mé maminky vůbec přestávala vypadat svátečně. Navíc jsem neměla tušení, jak se vytahuje špunt, takže jsem víc a víc na vlastním těle pociťovala, co dokáže ledová voda a jak se tudíž cítí Lakyna.
Sláva, bláto již neteklo, pěna také ne. Největší umění při sprchování psa je, aby se Vám neoklepal přesně veprostřed čisté místnosti. Zabalila jsem nebohou Lakynku do tatínkova ručníku a utěšovala ji, že už to má za sebou. Vyždímala jsem ji, vytřela dalším ručníkem, a přemýšlela, jestli teple vyfénovat, aby mi odpustila... Nebylo třeba: stačilo vzít do ruky tenisák a psovi se opět rozzářily oči.
A tak mezi námi během nadílky ležel pes: půlka „bohatá a lesklá srst“, půlka obyč. Musím uznat, že takhle krásný border-ocas Laky ještě neměla, tak jsem se zářícím a voňavým světýlkem na jeho konci kochala (do dalšího venčení:o).
draace
Psí tyran.
Ježíška psi dostali, od maminky. Ale má význam už tak přežraným psům kupovat ňamky pod stromeček?
