Také jste si toho všimli? Nějak se mi nedaří držet se počítače. Dokonce se mu nenápadným obloukem vyhýbám. Přestala jsem ho něžně hladit po monitoru, laskat se s myší a oslovovat klávesnici „kočičko“...
Doufám, že jste obsah předešlé větě nebrali vážně (dejme tomu, že předsilvestrovský pokus o vtip).
V práci i doma jsem shromáždila veškeré žluté samolepící papírky, bedlivě je prostudovala, a provedla ověření mého osobního pocitu, že se co se týče data 31.12.2008, mám vše akutní hotové. Dokonce s denním předstihem!
O všem ostatním, co „mělo by být“ hotové, a není tomu tak, raději pomlčím. Zřejmě by to chtělo podstatně důraznější žluté samolepící papírky. Takové, které dokáží houknout NE !, když se rozhodnete pustit si jeden díl South Park, přestože víte, že jich pak z ničeho nic bude pět a více. Takové, které dovolí pouze jeden film denně, když zažijete něco tak naprosto famózního, jako je celý den strávený doma (tedy bez nutnosti opustit dům, vystrkovat nos do mrazu, prostě labúžo). Takové, které budou hlasitě brblat, když si jich nevšímáte.
Fascinují mě spoluobčané, kteří utrží šok po obdržení mé odpovědi „nemůžu... já chodím do práce“. Po pěti dnech volna je chození do práce nejspíš novodobým extrémem. A jdu i zítra, do práce. A nepřipadám si ani divná, ani postižená. Akorát by asi nebylo od věci chodit spát před půlnocí, když už opět zvonívá budík v 5:50 hod. Kdo se na sebe má ráno dívat?
draace
Absolutní Nabíječ šťávy: Pepes Garden (Jaytech).
V profilu bratra Koumáka k dispozici.
Ovšem vysoce energetická kompletní výživa od Danone...
Cucám ten humus deset minut a nemohu zaBoha přijít na to, co přesně takhle odporného už jsem sála. Nepomáhají ani praktické ukázky. Bleeee...
