2008 : Rok ďábla
Divný rok. Víc než divný. Nelze jinak vyjádřit, a upřímně jsem ráda, že je mu konec.
Ale zaměřme se na klady, přestože daň za ně byla vždy vysoká.
Když se nemožné stane skutečností
I přes nepříznivě vyhlížející situaci jsme s hajtrami absolvovali víc než kdy předtím. Kromě námi pořádaných šampionátů (Hurá Hry) a tradičních podzimních radovánek jsme se hojně účastnili ofiko i neofiko jezdeckých akcí. Soutěžili jsme my, soutěžily děti: parkury, jízdy zručnosti, Halali a dokonce i westernový trail:o)
Bilance? Úspěšná, a platí i pro mě. Já, ztělesněná fobie ze skákání, jsem svou míru strachu otestovala až do výše 120cm. Bizarním je fakt, že „doma“ mě výš než přes 90 cm nikdo skákat nedonutí, ale v porovnání s loňskou hysterií kvůli 50cm... Pokrok:o) Nezbývá než doufat, že veškeré adrenalinové momenty spojené s labilní povahou mého oře přežiji i nadále, a budu se o něho moci postarat, až z něho bude důchodce a darmožrout /samozřejmě přeživší své vrstevníky o 10-15 let, aby mohl dlouho-předlouho těžit z mých skromných příjmů/.
Mám psa.
Kdo vehementně prohlašoval „Psa? Kdepak...“ Takže ho mám. A samozřejmě až neuvěřitelně podobného mému koni, co se týče povahy: neovladatelný pošuk, místo mozku tenisák. Stále jsem nevyřešila, kde riskovat společenské znemožnění: jestli v soutěžích pasení nebo agility. Obojí bude... uhm... mít šťávu /úzce související s mou psychickou vyrovnaností/. Koneckonců kůň také netuší, že na něho chystám 40km dostih (bude-li zdráv on na těle a já na duši).
Emoce
Letos extrémně silné. Jen kdyby každý excelentně nádherný prožitek nepřebila rána mezi oči. Umírali blízcí lidé, smůla se podepisovala i na zvířatech /Sazinka, Keta, Maňásek:o(/, plus Filípkův dramatický příchod na svět... Buď jsem byla absolutně šťastná nebo totálně potopená: vyjma koní se podělalo všechno, co se podělat mohlo. I letošní Velká Pardubická byla divná, z vítězství Sixteen jsem nenašla sílu se radovat, a Scyris přišel o šňůru deseti nepřerušených vítězství za sebou.
Nejsilnější euforie
Kromě dokonalého koncertu Seala jednoznačně film Rok Ďábla (shlédnutý sice podruhé, za to však pořádně, a následovaný chronickou závislostí na houslích Karla Holase) a titulní hymna X-files na konci filmu: rovněž nadvakrát, protože lodičku jsem si vychutnala až během Vánoc. /Geniální tah, sněhový příběh Muldera a Scully naservírovaný během svátků. S oběma jsem strávila konec roku, a teď se mi stýská:o(/
Plány a cíle
Po letech slibů jsem konečně spustila Bobánkův web, před ním ještě stránky Radovánek. Finův a můj blog pokračují (děkuji za rekordních 1500 návštěv/týden, u Fina) a nadále hodlám nevzdávat líté boje s technikou (s html a vztahem mezi clonou, časem a ISO). Nic dalšího slibovat nebudu, abych se nemusela na sklonku roku 2009 kát...
Děkuji všem, kteří nás podporovali, kteří nám pomáhali a kteří nám drželi /a drží/ pěsti. Nechť je rok 2009 rokem sice světově hospodářsky krizovým, ale v jádru podstaty plným optimismu, dobrých skutků, nekonečného štěstí (i v neštěstí), zdraví, lásky a pozitivních emocí. Co nejméně srážek s blbci a zlými osobami... Nenechte si nikým a ničím zkazit jakoukoli krásnou chvilku.
draace
Pořád ještě nevím, co na PFko.
Krávy ve sněhu neklaply... jdu prohrabat archiv:o)
