o Lakynce a kalhotkách
(abychom byli přesní:o)
Čudla se totiž poprvé hárá. A protože nejvíc času tráví u našich a tudíž ve smečce, kam jsem ji přesunula z důvodů souvisejících s přelínáváním a nánosů sraček v blátivém počasí, projevila jsem obavy o nechtěné zadělání na kokrkolie či borderšpaněly. Že přestárlý Fido sotva leze? Že mu výrůstky na páteři brání jakémukoliv rychlejšímu pohybu? Že občas upadne, když sleze jeden schod, natož aby se zvedl na zadní?
Ne, já nevěřím ani pohybu neschopným kokršpanělům (aby případný pokus o kopulaci na konec nebyla jeho smrt:o) A že Lakynu přestěhuji k sobě, a aby můj kávový koberec neutrpěl újmu, půjčila jsem čudle jedny kalhotky, než jí koupím originál hárací. A jak už to bývá, zazvoní telefon:“Teta, prosím Tě... Pohlídáš nám Markétku? Vezeme Manýska na pohotovost...“ Tedy akutní situace: honem uklidit fenu k našim a honem za Monikou. A protože stav Manýska je vážný a pes srdceryvně pláče, zapomenete domů zavolat, že Lakyna má na sobě kalhotky, stejné barvy jako srst, tedy snadno přehlédnutelné.
Na mou otázku, krátce po vyzvednutí čudly, „A kalhotky má kde?“ nastalo ticho, posléze doplněné výbuchem smíchu. Maminka prý absolutně nechápala, kde a proč se na verandě vzaly pokakané dámské kalhotky... Nedávalo to žádný smysl, a tak prý gaťky i exkrement putovaly do popelnice.
Inu, když musíš, tak musíš...:o)
draace
Ještěže nebyly krajkové.
Není nad originál:o)
