Čeština je nádherný jazyk. Jen se mu nesmí propadnout. Když shrnu náplň mých posledních čtyř dnů, tak převážnou část dne civím do monitoru. A myšlenky, dojmy, pojmy, emoce a informace převádím do znaků, písmenek a čísel. Úžasné.
Víte, jak se pozná chorobná závislost na psaní? Nutkáním vytvářet si denní režim, kdy si honem a co nejrychleji odbudete činnosti, které jsou pro běžný život nutné; po nich přicházejí na řadu takové, které jsou nutné pouze pro vaši osobní potřebu či dobrý pocit, a posléze se konečně dostane na to, kvůli čemuž byl denní rozvrh nastolen: hurá do toho, konečně.
Píšu scénář: nelekejte se, ohromit (ohrozit?) filmový průmysl skutečně nemám v plánu, jde o předposlední cvičení mého studia. Scénář, tentokráte obrazový, a protože jsem k vypracovávání jednotlivých bodů scénáristiky použila své vlastní literární dílo, pozřelo mě to víc, než je únosné. Námět, editace původního elaborátu, převedení do vizuální podoby, nutné změny v osobách i osudech, situace, komplikace, a především nevkládat dialogy, což je pro mě peklo. Novinařina mě nebaví, já jsem duší vypravěč, a vyprávět bez dialogů jsou muka. Nicméně RedBull nám dává křídla, osvěžuje tělo i mysl. Nad nulami v pravém dolním rohu monitoru, zobrazujícími středoevropský čas, se již nepozastavuji: krmit ráno přece nemusím. A zpátky do děje: tohle vypustit, tohle přesunout, tady by šlo udělat sestřih veselých scének, aby vynikla pospolitost, ale zase ne tolik... A co s tímhle? Poznamenat na žlutý papírek, protože tohle souvisí s pointou.
Sdílíte osud imaginárních osob. Ony kdyby se mu přidaly dva roky věku, tak by nebylo třeba prodlev, ale zase ona nemůže být tolik stará...
Najednou je 6:33, ráno. Stránek napsaných zhruba deset, mezitím jedno zatopení v krbovkách, protože mrzne až praští, plus několik návštěv oblíbených webových stránek. A euforie. Mozek vesele frčí v nouzovém režimu, protože životaschopné buňky zabíjíte sluchátky, hudba je neuvěřitelný nabíječ, ale zároveň i vycucávač. Emo. Asi už chápu význam emo. A to jsem opravdu nic nehulila...
draace
Viktorka Zesplavu.
letim, hořim, svítim a pařim, a saju, a vlaju, a toužim, a kouřim, a padááááááám...
Jsem v tom až po uši.