Také den. Prostřední den týdne. Tedy toho pracovního. Ne, nehulím, ale cítím se tak, po hodině čekání na úřadě. Co je divného, na čekání na úřadě? V mém případě fakt, že jsme čekali bez fronty. Prostě vevnitř nikdo nebyl, my přesto čekali. Fronta se tvořila za námi. Veselá fronta. A když jsme se konečně ocitli vevnitř, bylo mi vysvětleno, že nemohu zaplatit poplatek za psa, když pes není přihlášen. Takže další čekání v liduprázdné čekárně, tentokrát kvůli kdesi zapomenutému úředníkovi. I zde jsme se dočkali: sláva, pes přihlášen. Co se však nepřihodilo: paní úřednice – pokladní není přítomna, protože čekárna byla prázdná.
Tak až prý přijdu platit popelnice, tak pak zaplatím i za psa. Veselí úředníci, veselý den. Veselá hodina mého života v čudu. Muhehe.
draace
A pan úředník se přeptal:“To jako bordel kolie? Nebo jsem špatně slyšel?“
Obě odpovědi jsou správné:o)
Akorát že já popelnice platím převodem z účtu...