Na tohle téma bych se mohla rozepsat podrobně, ale po stránce věcné by šlo pouze o papouškování popisů pátku a posléze i pondělka, kdy dvě z našich hajter vyrazily na špacír. V prvním případě koně přešli centrální silnici, ve druhém provedli exkurzi nádraží, a v obou dvou případech naštěstí bez následků či nehod. Faktem je, že teď hodně špatně spím, a jakékoliv noční pípání mobilu mě stresuje, takže ve snech řeším ohradník, zabezpečení výběhů a osvětu, aby riziko bylo co nejmenší, přestože vím, že jediný spolehlivě fungující recept je koně zavřít do klece na 24 hodin /tedy nepřípustné řešení/.
Nezbude než eliminovat potencionální průšvihy a věřit nadále ve štěstí v neštěstí. Stát se může ledacos, a není horšího pocitu než tíha svědomí, že se případnému maléru dalo předejít. Viz neděle, kdy se mi nechtělo obejít ohrady, a jelikož Murphyho zákony jsou neúprosné, koně opravdu odešli, neb měli cestu volnou. Páteční přesun koní byl ryze nešťastnou náhodou, ale pro mě další cenná zkušenost, díky které budu příště podstatně prozřetelnější.
Poslední dávka štěstí v neštěstí potkala Radku, které vjelo do cesty prasácky rychle řítící se auto s řidičem, který to po všech stránkách nezvládl. Možná před jízdou pil, možná to nebyl jeho první silniční exces: prostě dupnul na plyn, zahvízdaly pneumatiky a z místa činu panicky ujel, zatímco svědci ohromeně zírali, jak Radka svou fábií kosí rigol, sloup a setrvačnost ji posílá do chřtánu air-bagu, když auto narazilo. Ale byla připoutaná, a celkově měla kliku; ono se to nezdá, ale na slušné naboření stačí rychlost 35km/h v centru města (osobní zkušenost, kdy jsem připoutaná dostala takovou ránu od palubní desky do kolen, že s nimi mohu dodnes spolehlivě předpovídat počasí).
V mnoha ohledech jsem nevěřící, ale o funkci strážného anděla v případě Radky nepochybuji, a že ten se sakra nadře:o) A tak pokorně doufám, že strážný anděl roztáhne svá křídla i nad našimi koňmi, až zase třeba opustí ohradu, a že si nad výsledky případných průšvihů budeme moci přiznat, že opět štěstí v neštěstí.
Štěstí je nejkrásnější dobrodružství na světě, ale nepokoušejme jej zbytečně: je křehké a vrtkavé.
draace
Teď jsem si teprve uvědomila, že jsem bourala dvakrát.
Jednou v roli řidiče, podruhé jako spolujezdec.
A divte se mi, že prudím kvůli pásům:o)