My, kteří jsme po 46 km v sedle předešlou noc čekali, kdy už bude ráno, za účelem se jít podívat koni na nohy (kontrola nálevek, po včerejších vycházkách po asfaltkách), jsme prostě usnuli krapet dřív než ostatní. My = já, jediný nekuřák, pakliže ovšem nepočítáme mladší 15ti let spící ve vedlejší místnosti. A já potvrzuji, že během burácení dvou elektrických kytar se opravdu usnout dá, takže zhruba mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní jsem vytuhla, v jedné kuřpauze. Nejednou jsem v polospánku zaznamenala poznámku „jdeme spát“ která mi vždy pohladila dušičku, protože při kvílení lidu a kytar se spí uhm... no ne zrovna efektivně; bohužel „jdeme spát“ se pokaždé ukázalo jako fikce.
Okolo čtvrté (páté?) hodiny ranní jsem kolektivního hluku měla plné kecky. Můj organismus žadonil po odpočinku, zatímco v místnosti skákaly skleničky a kvalita zpěvu se odvíjela dle množství požitého alkoholu. Já však byla odhodlaná zatnout zuby a do veselí jim nijak neprudit. Podařilo se mi upadnout do krátkého kómatu, na jehož konci mě čekala odměna: Zvonky štěstí. A Zvonky štěstí mě totálně odrovnaly, definitivně.
Popravdě nevím, jak mám tenhle grandiózní zážitek popsat: připadalo mi, že zpívají i oba psi, protože hromadné vytí zatlačovalo poslední snaživé fungující buňky do nejhlubších skulin mozku, kde hromadně hynuly, část pod tlakem estetického dojmu, zbytek dobrovolnou sebezkázou. Být dikobrazem, stojí mi ostny v pozoru, v němém úžasu a pročesávání paměti, odkud „tohle“ znám. Kam se hrabou Kdož su Boží bojovníci! Gottova sloka vytahovaná z nehlubších částí hrdel jak pánů, tak i slečen, se ještě dala rozdýchat, ale hned první věta Darinky mě málem zabila. Celotělová paralýza, lapání po dechu a bezmoc reagovat. Takhle si já představuji vraždění neviňátek:o)
Zvonky štěstí mi zvonily v hlavě další dvě hodiny. Kdybych měla sílu a energii se smát, tak nejspíš zařvu (umřu) smíchy. Nicméně faktem je, že po tomto megalomanském uměleckém prožitku mě veškerá naštvanost přešla. Zlobte se na ně, na slavíky...
draace
Ode dnes budu při Zvonky štěstí pravděpodobně kolabovat, až se mi budou vybavovat emoce.
Uši mi vibrují doteď:o)