Když už jsem nakousla téma „Kterak sebe efektivně oddělat v sedle“, nemohu nezmínit i neděli, aneb „tentokrát opravdu jen 39km“. Přece jenom domů se pokaždé cestuje lépe, i kůň projevuje spolupráci, co se týče tempa (někdy až moc), a lze se na něho spolehnout i ohledně směru. Ačkoliv… Ne tak úplně. Pakliže přijedete na křižovatku dvou cest, z nichž jedna vede prudce doprava a druhá táhle vlevo, jeďte raději rovně. Ona totiž realita je taková, že směr vpravo mezi stromy změní světovou stranu a ejhle, serpentina, která by vás dovedla na místo, kterého jste chtěli dosáhnout.
Pakliže ale usoudíte, že orientační smysl koně je jistější variantou a dáte na výběr jemu, pojedete tři kilometry krokem doleva, na jehož konci bude rozcestí, které na mapě (pro změnu) také není, a kde kůň, jakožto jednotka orientace, udělá obrat o 360°, protože ani jeden směr není „domů“. A pak můžete kromě nadávání poděkovat důmyslným cykloznačkám, které sice neukazují „odkud-kam“, ale dle čáry na mapce lze alespoň zhruba určit, kde se nalézáte.
Takže návratka na původní křižovatku, a protože zvíře doprava jít odmítá, zvedněte hlavu, až do vyvrácení krku. Možná si všimnete balíku sena, uvízlého mezi stromy ve stráni, a hlavou vám proletí „nahoře musí být louka, kde se balíkuje, takže tam asi bude nejvyšší bod – Žernovník“. A radost, když se vaše domněnka ukáže být správná…
Ještě jednu výhradu ke značení tras bych měla, a to v případě zelené turistické vedoucí z Bezdružic do Úterý. Jaký smysl má plahočení se po uzoučkých, neschůdných a nestabilních stezkách, když na druhé straně potoka je rovná, udržovaná a malebná louka? Nebo snad je cílem turistiky zlámání hnátů a riskování vlastního zdraví? Popravdě mít po ruce osobu, která tuhle stezku vytyčovala, vymáchám jí ksicht v zelené barvě, a to nezávisle na faktu, že jde o cestičku pro pěšáky, nikoliv pro jezdce na koních.
Výsledek? Lepší než ve čtvrtek: místo 46km pouhých 42. Tak příště už třeba opravdu těch 39km:o)
draace
Z koně jsem se doma doslova sesunula.
Nikdy bych nevěřila, kolik podob má domovský kopec, když se na obzoru střídavě vynořuje a schovává, a postupně přibližuje…
Pohled na koně, který po odsedlání metá kozelce a lítá po pastvině jako magor… No comment