Trpím nutkáním polemizovat, nad pojmy a dojmy, přestože bych se měla učit; akorát že s vygumovaným mozkem nejde ani jedno. A nejhorším je vědomí, že i kdybych tady vyplivla obsahově i stylisticky naprosto dokonalou úvahu na téma „Vliv zdánlivě banálních skutečností na život“, samozřejmě upředenou do podoby všeobecné a ryze anonymní, stejně to k ničemu nepovede: ti, kteří by se nad ní zamyslet měli, ji pravděpodobně nikdy číst nebudou, a naopak ti, kteří změť teoretických polemik o nesnesitelné lehkosti bytí vstřebají, se horko těžko vyjádří, když de facto nebudou vědět, o co přesně jde. Taková roztomilá existenční past bloggerovy duše.
Loňské návaly depek, kterým jsem se letos smála, protože depka je přece pod mnou úroveň, jsem si alespoň dokázala alibisticky obhájit: divný rok, a co se mohlo podělat, podělalo se víc, než bylo únosné. Stavy euforie návazně střídaly kruté kopance, asi aby žádná radost netrvala moc dlouho, a přála jsem si klid, pohodu a útulnou teploučkou zimní noru, kam zalezu a budu mít ode všech pokoj, alespoň do doby, než se překlopí zimní čas na letní a po hlavě skočíme do koňské části roku.
Letošní návaly depek, ke kterým se přiznávám velice nerada, protože jsou pod mou úrovní ještě víc než kdy předtím, nejenže nejdou alibisticky obhájit, ale navíc pramení právě z banalit, nad kterými bych měla mávnout rukou, a to s uvědoměním, že bych měla být šťastná za všechno, co mám a co mi nový rok přinesl. Ale já nejsem, a jsem na to na sebe nasraná. A čím víc jsem na sebe z tohohle důvodu nasraná, tím víc se užírám banalitami. Začarovaný kruh, okořeněný nechutí fungovat, což samozřejmě zdržuje, a zdržování ještě víc prohlubuje nasranost...
Ale tak občas se vnitřní sluníčko rozsvítí. Telepatie funguje, věřím na ni, a opět v podobě zdánlivých banalit, jakými jsou třeba telefonáty „ahoj, jak je?...“ Jenom ta prekérka, co se týče odpovědi: když přiznáte, že mizerně, jste nuceni vysvětlovat, proč. A to je opruz:o)
draace
A jdu se učit.
O prioritách se rozepíšu někdy příště, protože to by byl výplod na 10.000 znaků (maximum příspěvku sblogu:o)
A děkuji za přízeň. Že vás to ještě baví číst... Muhehe:o)